Článek
„Když něco nevím, tak si to vygooglím,“ řekla pětadvacetiletá slečna poté, co zvedla oči od Tik Toku. Větší důkaz o své nevzdělanosti už předložit nemohla. Když něco neví, tak ani neví, co má hledat.
Bez wifi jsem hlupák
Základní penzum znalostí by měl mít každý v hlavě. V tomto konkrétním případě by totiž bez dat v telefonu nebo připojení na wifi měla smůlu. A nebyla schopná odpovědět na tak triviální otázku, jako kdy skončila 2. světová válka a kdo ji začal (Německo a Sovětský svaz přepadením Polska).
Odpověď leží v knihách. A ležet tam nejspíš zůstane
Přiznám se, že knihkupectví nenavštěvuji proto, abych knihy nakoupil, ale abych se podíval, co vyšlo zajímavého, a pak si to půjčil v knihovně. Od nákupu knih jsou antikvariáty, od získání knihobudky. Z nich jsem si například postupně nanosil kompletní dílo cestovatelské dvojice Zikmund a Hanzelka. Knihovny mně osobně poskytují informace o novinkách.
Podle počtu knihoven to vypadá, že jsme velmi sečtělý národ a 14 500 vydaných knižních titulů tuhle tezi podporuje.
Před nedávnem jsem se dal do řeči s řidičem autobusu, který mě vezl z Ledče nad Sázavou do Světlé nad Sázavou. „Soused, takový cvok, vyhodil kompletního Verna. Ty knihy jsem vytahal z popelnice a teď je mám doma na půdě,“ rozhorlil se. „A čtete je?“ zeptal jsem se. „Ne, ale kdyby šly na skládku, byla by to škoda.“
Chápal jsem to, ztratit nějakou hodnotu je vždycky škoda, ostatně 20 000 mil pod mořem od Verna byla moje první „učebnice“ mořské biologie. Jenže vlastnit knihy a číst v nich jsou dvě naprosto různé disciplíny. Jak se dnes vyhazují knihy, tak mizí i porozumění psanému slovu.
Přestože je u nás v podstatě stoprocentní gramotnost, tak o mediální gramotnosti se to rozhodně říct nedá. Dokonce to vypadá, že schopnost dát si informace do souvislostí, zejména na základě přečteného, je čím dál horší. Není proto divu, že volby se odehrávají v rovině lží a zkratkovitých sdělení na bilboardech. Už zdaleka nejde o souboj myšlenek a cílů napsaných v programových prohlášeních, které nikdo nečte. Není divu, že se aktuálně začaly množit příspěvky karikující novou možnou kandidátku na prezidentku USA Kamalu Harris.
Umění číst bylo výsadou bohatých a vzdělaných a s postupnou demokratizací a zavedením knihtisku začaly být informace dostupné široké veřejnosti. To se bohatým a vzdělaným nelíbilo. Ve své době se jednalo o církev, která knihy kacířů, někdy i s jejich autory, pálila, později o diktátory, kteří ničili knihy zakázaných autorů. Nacisté pálili knihy na náměstích, komunisté je „jen“ stahovali s knihoven a blokovali jejich vydávání.
Situace se otočila
Dnes si můžete koupit, a to doslova, jakoukoli knihu od nás či ze zahraničí, zásilková služba vám ji přinese až domů. Ovšem ruku na srdce, kdy jsme si naposledy koupili papírový výtisk? Prudký nárůst follo
werů Instagramu a Tik Toku a naopak strmý pokles zájmu o noviny (naposledy „krachla“ tištěná verze Lidových novin) ukazuje, že mladí hledají zdroj informací jinde. Tam, kde si mohou vybudovat vlastní sociální bublinu, která souzní s jejich názorem. A potvrzuje jejich pohled na věc. I kdyby byl sebehloupější.
A to nemusí jít jen o extrémy typu ploché Země nebo chemtrails. Kniha nic takového nedělá. Nepřikyvuje. Maximálně můžete přikyvovat vy jí. Souhlasit nebo nesouhlasit s autorem, ale nepohádáte se s ním.
Nečtu, protože mě to nebaví a nemám čas
Knihy mají stovky stran a vyžadují čas, což je komodita, které se nedostává. Žijeme v době tlaku na výkon vyjádřený penězi, a dohledávat souvislosti, které kniha právě v oněch stovkách stran poskytuje, může být bráno jako plýtvání časem.
Aktuálně zabírají virály na sociálních sítích, čtení totiž vyžaduje soustředění, a to je něco, co vyžaduje usilí. Proto je čím dál snadnější využít neschopnost pochopit psaný text k manipulaci a polarizování společnosti, což je přímé ohrožení stávajícího systému.
Lidé, čtěte!
Díky nečtení dochází k tak bizarním jevům, jako je podpora komunistů a adorace Rusů. Knih o zrůdnosti komunistického režimu je dost, ovšem pouliční kvíz obsahující otázku, co se stalo v Československu v roce 1968 nebo co byla Sametová revoluce, dopadl dost smutně. „Primárním předpokladem celoživotního učení je čtení. Čtení je fundamentem vzdělávání,“ píše Česká školní inspekce. Jsme stále vzdělaná společnost. A budeme při současném konzumaci virálního obsahu vzdělanější?
Tvrdit, že ten, kdo nezná vlastní historii, je nucen ji opakovat, je omleté klišé. Ovšem neznáme ji proto, že pamětníci vymírají a my si o ní nic nepřečetli. A obrázek generovaný AI nám klidně může namluvit, že ten chlápek s knírem to vlastně myslel dobře.
