Článek
Napsal o Kanibalce, že se jedná o „jeskyni kanibalů“, by bylo příliš jednoduché a laciné. V podstatě nemáme téměř žádné informace o tom, co se v ní odehrálo.
Kde se vzal název Kanibalka?
Mezi nejznámější jeskyně Moravského krasu bude patřit bezesporu Punkevní jeskyně s plavbou na lodičkách nebo Výpustek s vojenským bunkrem a protiatomovým krytem. Kanibalka stojí na okraji zájmu, byť podle nalezených lidských kostí, které nesou jasné stopy po řezání či opálení, tady ke kanibalismu zřejmě došlo. Žár kosti neovlivnil do hloubky; nebyly tedy v ohni vystaveny příliš dlouho.
Mezi Babicemi nad Svitavou a městysem Křtiny leží údolí Křtinského potoka, kousek od skalního útvaru Salve-Vale.
Kanibalismus je součástí lidské historie
Pojídání lidí lidmi se dnes považuje za velmi neetický prohřešek, který je omluvitelný jen opravdu extrémními situacemi. Ať už to bylo nacistické obléhání Leningradu, Stalinem uměle vyvolaný hladomor na Ukrajině, nebo havárie letadla v Andách, vždy šlo doslova o život. To lidé naší kultury jsou schopni přijmout jako nezbytné, byť extrémní řešení vedoucí k přežití. Otázkou je, zdali v Kanibalce taková situace nastala.
Když v ní byly v roce 1963 objeveny lidské kosti, došlo z hlediska archeologie k zásadnímu pochybení. Jan Jelínek, archeolog Moravského zemského muzea, který kosti popsal, totiž povolil speleologům další speleologické práce, čímž došlo k totálnímu znehodnocení archeologické nálezové situace.
Raději tepelně upravené
„Lidské kosti z Kanibalky byly štípány, některé nesou stopy opálení,“ píše Ivan Balák v knize Moravský kras: Jeskyně a člověk. Vzhledem k tomu, že nedošlo k poškození struktury kostí žárem, tak nebyly ohni vystaveny příliš dlouho. Faktem ale je, že některé z kostí na sobě nesly stopy po řezání, což naznačuje oddělování svaloviny od kostí. Jinými slovy: porcování. „Pro teorii kanibalismu, případně druhotné manipulaci se zemřelými, svědčí způsob rozlámání kostí. Byly rozlámány čerstvé, v době, kdy ještě neztratily svou pružnost působením rozkladných procesů,“ píše Balák.
Z největší pravděpodobností se tedy o kanibalismus jednalo. Nevíme ale, zdali šlo o „nouzový stav“ či nějakou rituální záležitost. Leccos by se dalo odvodit ze způsobu zabití, ale ani ten se nepodařilo vypátrat. Nálezový soubor zahrnoval především dlouhé kosti, ojediněle žebra, zlomek lebky a část dolní čelisti. Ovšem detaily se díky zničené nálezové situace už nikdy nedozvíme.
„Kosti se nacházely pod suťovým valem, profil či jiné geologické určení sedimentů chybí, zda tedy došlo ke splavení, záměrnému vhození nebo přímé přítomnosti lidí na nálezovém místě nelze již dnes posoudit,“ píše Soňa Vondroušková v své magisterské práci věnované pravěku Moravského krasu.
Skrze lidský rod
Jak ukázal nález dětských obratlů s řeznými stopami ze Španělska (jednalo se o hominida druhu Homo antecessor) a mnoha dalších nálezů, tak kanibalismus nikdy nebyl dokonalým tabu. To platí nejen pro náš vlastní druh Homo sapiens, ale i další hominidy, včetně populárních neandrtálců.
„Kosti staré 49 000 let jevící známky kanibalského zpracování se našly například ve španělské jeskyni El Sidron. „Stopy na kostech vykazují nezaměnitelné známky kanibalismu; podle výzkumníků byli tito jedinci pravděpodobně usmrceni příslušníky vlastní skupiny,“ píše na stránkách BBC korespondent Neil Bowdler.
Důkazy jsou podobné jako u Kanibalky: řezné rány a rozlámané kosti. Rozdíl je v tom, že v moravské jeskyni šlo o Homo sapiensa v El Sidron o Homo neanderthalensis, který se kanibalismu rozhodně nevyhýbal.
