Kůrovci – příběh největšího vyvrhele z říše hmyzu

Když se řekne kůrovec, většina si představí lýkožrouta pochutnávajícího si na smrkovém lýku. Jenže jen u nás je 130 druhů kůrovců, celosvětově přes 6 000. Už to naznačuje, jak široce je poměrně útlá kniha (pouhých 120 stran, navíc značnou část zabírají makrofotografie) rozkročená.

Podle nakladatelství Kazda je určená dětem do deseti let, čemuž by odpovídal sloh. Ne, že by byl infantilní, naopak, je přístupný a vysvětluje, co je potřeba. Pokud bychom chtěli udělat škálu, jak by mohly vypadat populárně naučné knížky podle složitosti obsahu, tak na úplném začátku by bezesporu stál Ferda Mravenec od Ondřeje Sekory s extrémním zjednodušením a chybami, včetně toho, že biologicky by byl Ferda samice – dělnice, až monografii Emanuela Kuly věnovanou chroustu maďalovému. Ta se vlastně už se míjí s poučeným laikem míří k odborníkům z řad entomologů a lesníků zaměřeným na chrousty.

Kniha není o lýkožroutovi, jak bychom si zkratkovitě mohli myslet, ale o kůrovcích jako celku. Představuje brouka jako tvora a nikoliv jako škůdce, byť jeho působení na porosty se vyhnout nelze. Ale stejně tak, jak u nás škodí na smrcích nebo jilmech, tak jinde škodí na kávovnících nebo avokádu.

Jiří Hulcr, jinak akademik, entomolog z University of Florida a přední „kůrovcolog“, začíná tím, že kůrovce představí jako brouky. Patří mezi nosatce, byť nemají prodloužená kusadla, jak se na nosatce sluší a patří. Důvod je jasný, v úzkých chodbičkách by byly při otáčení na překážku.

Následně představuje jejich život, včetně milostného (a dětem přístupného), a v dalších kapitolách zasazuje existenci kůrovců do ekologických souvislostí.

Finále patří očekávanému vztahu člověk a kůrovec, respektive spíše člověk versus kůrovec. Jasně vyplývá, že kůrovcové kalamity nejsou důsledkem přemnožení kůrovců. Naopak ono přemnožení je dané špatným lesním hospodařením a klimatickými změnami.

Zjednodušeně řečeno, kdybyste měli naprosto dokonale prostřený stůl, netrpěli hladem a byli kůrovcem, který netráví čas u sociálních sítí, asi byste se taky rozmnožovali jedna radost. A o to radostněji, že počasí by vám vyloženě přálo. Stejně tak, jako smrkové monokultury.

Kůrovce nevyhubíme, byť se o to podle některých novinových titulků snažíme. „V Česku bychom se mohli podívat na to, jak lesníci na jihovýchodě Spojených států vyřešili problém s lýkohubem jižním. Po desítkách let aplikace pesticidů, feromonů i po monitoringu z helikoptér se ukázalo, že vlastně existuje elegantní a levné řešení: naředit porost. V borech se zdravými rozestupy se lýkohub vytratí,“ píše autor v závěrečné kapitole. U nás to zatím vypadá, že jsme ve fázi feromonových lapačů a pomalé změny smrkových monokultur v druhově pestřejší porosty.

Vypadá to, že místo škůdce bude kůrovec spíše záchranou, protože teprve jeho kalamitní nálety nabourávají rigidní myšlení lesáků, které má za následek vyšší podíl vysazených listnáčů.

Poměrně velká část textu je věnována ambróziovým, tedy houby pěstujícím a konzumujícím druhům brouků, něčemu, co v běžném kůrovcovém kontextu nezaznívá.

Jestli má kniha silnou stránku, tak je to rozhodně její grafické zpracování. Teprve u makrofotek si člověk uvědomí tvarovou pestrost jednotlivých skupin. Pokud jste někdy vytáhli lýkožrouta z feromonové pasti v českém lese, nejspíš vás neohromil. Fotografické detaily včetně „chlupů“ či jednotlivých typů poškození (požerky, galerie) dělají z knihy zajímavou a pěknou podívanou.

Hulcrovi Kůrovci jsou ideální pro začínající zájemce, a to po všech stránkách. Přiměřenou složitostí obsahu i fotografickou výbavou. Má velmi reálnou šanci zaujmout a kdo ví, možná i nasměrovat zájemce do entomologických řad.

Hulcr J.: Kůrovci, příběh největšího vyvrhele z říše hmyzu, 1. vydání, nakl. KAZDA, 2024, ISBN 978-80-7670-119-9.