Článek
Lidové noviny měly skvělé novináře, výborné články a skvělé analýzy. Důležité je slovo měly. V posledním čísle papírových Lidových novin píše Petr Kamberský, že Lidovky dál budou psát na severu lidovky.cz, například i o „legitimních zájmech Ruska“.
Lidové noviny se staly spolu s Idnes.cz hlásnou troubou Andreje Babiše, který sice tvrdil, že nebude do chodu redakcí zasahovat, ale nevydrželo mu to ani den. Ten celou mediální společnost Mafra loni na podzim odprodal, protože svou úlohu už splnila. Část novinářů odešla, část zůstala a nalhávala si, že dál dělají „objektivní“ žurnalistiku. A někteří rovnou věděli pro koho pracují, protože přišli do médií z Agrofertu. Takže jakkoliv byla historie Lidových novin skvostná, závěr jejich kariéry byl smutný a logický.
Obecně platí, že pokrok nezastavíš. Zatímco v minulosti mniši přepisovali knihy ručně, což celý proces extrémně zpomalovalo a zdražovalo, později, po vynálezu knihtisku se tištěné slovo propracovalo k masám a stalo se nejen přístupným, ale i levným. Díky tomu se mohlo šířit vzdělání celou společností, na což některé vrstvy (například církev) reagovaly s nemilostí, pálením knih a psaním seznamů nedoporučené (čti hříšné a zakázané) literatury.
Lidové noviny se staly prestižním deníkem, byť ve své době taky zakázaným, právě proto, že přinášely objektivní, byť pro vládnoucí vrstvu nepříjemné, informace, zprávy a zejména souvislosti. Jenže na „printovou“ část časopiseckého trhu dolehla krize, zdražily tiskárny, papír, distribuce. A z Mafry, kam patřily i Lidové noviny, se stala – s mírnou nadsázkou řečeno – část Agrofertu, jejímž úkolem bylo hájit svého majitele. Ti z novinářů, kteří na tuhle hru přistoupili, to neradi slyší.
Ti, kteří si uvědomili, že se stali stranickými novinami a vadilo jim to, odešli. Slova o „ruských legitimních zájmech“ Petra Kamberského jen dosvědčují „názorovou pestrost“ listu.
Aby bylo jasno, nemám nic proti různým úhlům pohledu na politické kroky nebo vědecké hypotézy. Psát se dá o ploché Zemi i o Rusku jako zemi, která patří do Evropy. Jen by to nemělo být v listu, který by se rád považoval, a v minulosti tomu opravdu tak bylo, za kritický, objektivní list.
To, že papírová verze Lidovek zmizela z trhu, je logický vývoj. Marketéři, aby získali nějaké peníze z reklamy, sice dál tvrdí, jak obrovský zásah populace tiskový sektor má, ale skutečnost je taková, že se print čte čím dál méně (kdy jste si naposledy koupili jakýkoliv deník?), a z toho logicky vyplývá, že dříve nebo později přejde na digitální platformu většina deníků a časopisů. Z dvouměsíčníku Koktejl se na webu stal on-line deník, ke stejnému kroku nově přistoupil National Geographic. U obou titulů je zatím zachována i tisková periodicita, byť v USA je to v případě ikony se žlutým rámečkem jinak. Na stánku už ho nekoupíte, musíte se stát předplatitelem.
Kdyby byl denní tisk opravdu tak žádaný, jak se nám reklamní mágové snaží namluvit, tak by z ulic nemizely trafiky. Je jen otázkou času, kdy z pultů zmizí i další tiskoviny, neboť čtenost se přesouvá do virtuálna.
Proto je jen logické, že doména lidovky.cz zůstala zachována, byť většina článků se nachází za platební branou. Je otázka, do jaké míry si mladá generace bude chtít za informace platit, když na Tik Toku nebo Instagramu je mají zdarma. Není řeč o geopolitických analýzách, ale o povrchnostech, které frčí. Ostatně ne náhodou je nejprodávanější bulvár (Blesk) a nejčtenější články ocelebritách.
Není vyloučeno, že se Lidovky, ať už v jakékoli podobě, bez přímého Babišova vlivu vrátí zpět k novinařině tak, jak se stále učí na fakultě žurnalistiky. Ale škoda na jméně již byla učiněna a návrat k tisku je téměř vyloučený. Papírové Lidovky nepadly proto, že by byly špatné, ale proto, že nový majitel usoudil, že se přežily. Přechod čistě do on-line je možná další moderní krok v jejich historii.
Print nevyhyne, stejně tak, jako nevyhynuly gramofonové desky po nástupu kazeťáků nebo kino po nástupu sdílených platforem jako Netflix. Jen se stane možná něčím výjimečnějším.
