Má vaše práce smysl? Polovina lidí o té své pochybuje

Téměř polovina lidí se domnívá, že práce za kterou berou plat nemá jiný smysl, než ten, že za ni dostanou zaplaceno.

Když v roce 1962 navštívil prezident Kennedy vesmírné středisko NASA, zastavil se u uklízeče s koštětem. Na otázku, co tady dělá, muž hrdě odpověděl: „Pomáhám dostat člověka na Měsíc.“ Byť se smetákem, viděl uklízeč sám sebe jako součást celku, který pracuje na extrémně důležitém úkolu. Ovšem takhle to zdaleka nemají všichni. Odborný magazín Work, Employment and Society zveřejnil studii Simona Wallo z univerzity v Curychu o množství lidí, kteří považují svou práci za neužitečnou a k ničemu. „Průzkum YouGov tedy zjistil, že 37 % britských dospělých zaměstnanců věří, že jejich práce nepřináší žádný smysluplný příspěvek světu,“ píší autoři studie.

V roce 2018 vydal antropolog David Graeber knihu Bullshit jobs (Práce k ničemu), v níž tvrdí, že zhruba polovina společenské práce je zbytečná a stává se psychologicky destruktivní. „Ve funkčním a dobře nastaveném Nizozemsku se čtyřicet procent respondentů domnívalo, že jejich zaměstnání nemá důvod existovat,“ napsal respektovaný The New Yorker v recenzi na Graeberovu knihu.

V roce 1928 publikoval slavný ekonom a filozof John Maynard Keynes esej How to organise a wawe of prosperity, v níž předpovídal vývoj efektivity tak rychlý, že bude problém najít práci na tři hodiny denně. Ukázal se přesný opak. Zdá se, že lidé si dokázali natolik zneefektivnit práci, že i přes veškerou digitalizaci je stále větší tlak na výkon, byť jde často o práci naprosto bezvýznamnou.

„Prostě nestíháme, nejsou lidi,“ slyšel autor těchto řádků, když jako novinář mluvil s lidmi ze státní správy či podnikatelského sektoru. Byrokracie stále vyhrává nad digitalizací a efektivitou, přičemž přinejmenším část „papírování“ je (ne)skutečně zbytečná.

Podle Graebera jsou některá povolání, jako třeba telefonní operátoři nutící lidi k uzavírání či změně smluv, vyloženě určená k tomu, aby někomu zhoršila den. V jenom z minulých zaměstnání musel autor tohoto textu ručně vypisovat časy příchodů a odchodů z práce do papírové tabulky, kterou vedení porovnávalo s časy, které se zaznamenávaly automaticky při příchodu a odchodu skrz bránu opatřenou mříží. Jinde, tentokrát v korporátním prostředí, zase bylo nutno každý dokončený pracovní úkon zaznamenat do tabulky efektivity a výkonu práce, což zabralo za měsíc několik hodin, ale samotný čas vyplňování se do tabulky efektivity zaznamenat nesměl.

Podle magazínu Forbes je například módní návrhář nebo nákupčí reklamního prostoru v médiích práce, kterou lidé považují za nejnesmyslnější. „Co je vlastně smysluplná práce? Obecně vzato taková, která konkrétního člověka baví, při níž dělá to, co skutečně umí, je to přínosné i v širším kontextu a v souladu s jeho hodnotami, včetně těch morálních a etických,“ zamýšlí se Jana Bohutínská v časopise Podnikatel.

Každý, kdo vidí ve své práci smysl a umí ho zařadit do společenského kontextu tak vlastně patří mezi šťastnější polovinu pracujících. A pokud za ni dostane adekvátně zaplaceno, jedná se v podstatě o práci snů.