Článek
Odborný výraz „bryoložka“ praví, že se skvěle vyzná v meších. Vystudovala je, učí je, a píše o nich. Její indiánské zázemí dává textu trochu ezoterický nádech, který vyvažuje odborné vzdělání. Kombinace obojího skvělým způsobem text zpřístupňuje čtenářům, kteří mech sice znají, ale nikdy je nezajímal. Hned v úvodu vám dojde, že není mech jako mech.
„Prvních pár dnů kurzu má příchuť dobrodružství, jak studenti začínají rozeznávat jeden mech od druhého, nejdřív pouhým okem a pak pod příruční lupou. Když si poprvé uvědomí, že mechovou skálu neobrůstá mech, ale dvacet různých druhů mechů…“
Mechové balvany. Už na první pohled je jasné, že nejde o jediný druh
Na rozdíl od knihy Mech. Z lesa do zahrady jde autorka opravdu víc do hloubky. Mechy jsou zde představeny jako nejprimitivnější zástupci suchozemských rostlin. Opravdu se dozvíte něco o jeho biologii (proč nemůže mech vyrůst do větších rozměrů), a využití (dámské vložky, toaletní papír). Wall Kimmererová je prostě mechový nadšenec a asi musí být fajn být jejím studentem. Text často vypointovává příběhy z osobního života, který je s mechy, jejich studiem a pozorováním, bezprostředně spjat.
Popisuje několikaletý pokus, jehož cílem je zjistit, proč na konkrétním padlém kmeni rostou právě dané konkrétní druhy. Díky pokusu s malými korálky, které vítr rozfoukával po haldě, dokázala, jak důležitá je role ploníku pro sukcesi a návrat života na jalovou půdu. Mech ploník pomáhal držet vodu, živiny, a zároveň pomalu, ale jistě, rozšiřoval životaschopné oblasti.
„Naše forma vědy vyžaduje občas kreativitu než špičkové vybavení,“ vysvětluje pokus s korálky. Na jednu stranu uvažuje jako vědec, který chce znát fakta, která danou situaci jasně vysvětlí. Na druhou zůstává nohama na zemi a ví, že ne všechno se dá rozumově vysvětlit, ale je potřeba se o to snažit. Její indiánští předkové možná neměli název pro obrovskou nasákavost rašeliníků, ale uměli ji využít.
Detail mechorostu
Sámové si mechem vystýlali rohože, takže asi nikoho nepřekvapí jednoho z rodů. Hypnum se česky jmenuje rokyt a skutečně ho ve Finsku najdete. Dozvíte se, že rašeliník v rašeliništích okyseluje vodu, čím dělá ekosystém pro další rostliny méně vhodným, a tedy si snižuje konkurenci. Zjednodušeně řečeno, o meších se toho dozvíte opravdu hodně a přístupnou formou. Tedy pokud vám biologie a zejména „nižší“ rostliny baví.
„U tradičních domorodých národů se proces učení závratně liší od amerického veřejného školství. Děti se učí pozorováním, nasloucháním a zkušenostmi,“ píše, a vlastně přiznává osobní zážitky z dětství.
Dokonce přiznává, že odstraňování mechů je v Americe skutečný byznys, protože i tam, podobně jako u nás, občas mají rádi lidi sterilitu oproštěnou od biodiverzity. Střižený trávník bez zbytečných příkras.
Ploník, běžná skupina mechů
Text doprovázejí pérovky jednotlivých mechů, které pomohou čtenářům si uvědomit, že sice mechy jsou pestrou skupinou, ale jen pro člověka, který se pro ně nadchne a pořídí si lupu. Zajímavý je i závěrečný soupis doporučené literatury. Několik titulů je i v češtině, zejména užitečné jsou knihy o biologii a určování mechů. Ovšem v kolonce „další zdroje“ je spousta povětšinou velmi odborných, zatímco v češtině je tam jediný, ve srovnání s nimi velmi povrchní a výše zmíněný, titul Mech - z lesa do zahrady. Možná je to tím, že mechy jsou natolik málo známa a pro většinu populace nezajímavá skupina, že v češtině se jim literatura moc nevěnuje.
Kimmererová K. M.: Naslouchání mechu, přírodní a kulturní historie mechorostů, nakladatelství Kazda, 2021, ISBN 978-80-7670-040-6
