Nejen plevel! Kniha Z lesa do zahrady vám změní pohled na mech

Nejde o populárně naučný „určovací klíč“, jakým je například kniha Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty od Bruno Kremera, ani podrobný popis jejich biologie a ekologických zákoutí. Něco takového, jen o houbách, napsal fenomenálním způsobem v knize Propletený svět Melvin Sheldrake. Je to taková „mechová kuchařka“ a všehochuť.

Na území Česka se vyskytuje 870 druhů mechorostů, v knize jich je popsaných deset. Tedy popsaných tak, aby se daly s relativně velkou pravděpodobností určit. Bryologové, kteří potřebují mikroskop pro odlišení úzce příbuzných druhů, prominou. Kniha je určena laikům a každý jedinec, který se k mechu s lupou v ruce ohne, se počítá. Ostatně Schistidium maritimum (kterému v knize překladatelka Lenka Adamcová přiřadila neplatný českým název klanozoubek příbřežní) stejně u nás nenajde. V nálezové databázi Agentury ochrany přírody jsem ho hledal marně.

Každý z desítky druhů má svou fotografii i perokresbu s detailním vyobrazením, což pokud máte po ruce botanickou lupu, je opravdu užitečné. Fotka je sice fajn, ale kresba dokáže lépe vystihnout identifikační znaky, jako je například ukončení lístků.

„Při zahradničení se na mech obecně nahlíží jako na cosi nežádoucí a považuje se za cosi, co by mělo být ze zahradních trávníků vyhubeno,“ poznamenává trefně autorka v úvodu. Má pravdu. Kdopak z nás běžných výletníků opravdu věnoval větší zájem něčemu tak obyčejnému, jako je mech. Osobně se přiznám, že poznám jen rašeliník, protože ho hledám na vytření ešusu, a zároveň je pro mě indikátorem vysoké vlhkosti. To je dobré vědět, než se člověk uloží ke spánku. Opakem je pro mě bělomech sivý, který miluje písčité podloží a borovice nad sebou. Kde se vyskytuje on, tam se spí na cestách v suchu.

Ulrica Nordström sice tvrdí, že „účelem knihy je vás seznámit se vším, co se týká mechu“. Ale je to slib nesplnitelný, protože na to je kniha přece jen příliš obecná.

O dřípovičníku druhu Schistostega pennata, který miluje převisy skal a v jeskyně, se nedočtete. Přitom tenhle druh má skupiny buněk s čočkovitě vypouklou buněčnou stěnou, která kumuluje sporé sluneční záření k bázi buněk, kde jsou nahloučeny chloroplasty. Při odrazu světla zpět dochází ke světelnému efektu – bioluminiscenci. Prostě světélkující mech, to by vás v terénu mohlo docela zaskočit.

Ve skutečnosti je cílem pro mech získat pozornost. A to se jí bezesporu daří, mimo jiné i pěknými fotografiemi. Netřeba se bát přílišné odbornosti, nejde o bryologickou učebnici, místy dokonce naopak. V kapitole „výsev mechu ze spor“ se dozvíte, že máte usušený mech rozmixovat (ne moc, aby se spory nepoškodily) a vzniklou hmotu vysít.

Ovšem mechorosty mají spory tak malé, že jim nějaký mixér nemůže moc ublížit. Možná, že je mixování užitečné k tomu, aby se miniaturní spory (jednotlivé buňky) uvolnily, ale spíše se dá předpokládat, že když se rozmixovaná směs vyseje a zalije, tak se k životu proberou kousky rostlinek, a nikoliv spory. O zničením spor, které měří jen několik v desítek mikrometrů, a někdy ani to ne, nemůže být ani řeči.

Vtipnou metodu prozradil americký zahradník Bob Braid. Nasbírané kousky mechy usuší, smíchá s pivem a pak rozprostře tam, kde má růst. Má jít o metodu mossöl, což musí být něco opravdu originálního, neb o tom nic nevěděl ani Google, ani umělá inteligence.

Rozhovory se zahradníky, rukodělnými umělci a milovníky mechů (je mezi nimi i bryolog Yoshitaka Oishi) jsou sice trochu monotématické, ale je vidět, že zpovídaní mají mech skutečně rádi. A dávají nám, i pomoci fotografií, nahlédnout do světa půvabných japonských zahrad.

Slabá stránka je překlad, ať už zmíněný „český název“ mechu nebo japonská jména. Yoshitaka Oishi je Jošitaka Oiši, Hisako Fujii je Fudži. Když britská BBC o této ženě píše, zůstává u anglického přepisu jméno. Užitečné pro českého čtenáře je to mimo jiné proto, že pokud chcete vědět víc, tak pod českými variantami jmen nikoho nedohledáte.

Naopak velmi užitečný je popis toho, jak si doma udělat „mechárium“ hned v několika verzích. Přiznám se, že mě to nalákalo, už jsem si na to vyčlenil sklenici. Jasný popis a čisté, názorné fotky. Vypadá to tak jednoduše, že by to měl zvládnout i laik. Za výsledek samozřejmě autorka ručit nemůže, protože život mechů záleží na ekologických podmínkách, který nakonec rostlinky dostanou.

Kniha má rozhodně potenciál zaujmout. Dokonce se s tím trochu počítá a na konci je doporučená literatura, a dokonce odkazy na české weby. Pokud by vás Ulrica Nordström strhla k zájmu o mechy, což by bylo výborné, víte, kde pokračovat, i kdybyste nevládli cizím jazykem.

Ulrica Nordström: Mech. Z lesa do zahrady: průvodce skrytým světem mechu, nakladatelství Kazda, 2020, ISBN 978-80-88316-31-2