Propletený svět je kniha houbového fanatika v tom nejlepším slova smyslu

Merlin Sheldrake je fanatik v tom nejlepším slova smyslu. Je odborníkem přes houby a chce o nich vědět všechno. To je ale jen část pravdy, zároveň se chce podělit a umí to.

Houby jsou všude. Mohou za penicilín, pivo, víno, chleba i nemoci. Plíseň Magnaporthe grisea každoročně zlikviduje úrodu rýže, z níž by se nasytilo 60 milionů lidí. Není divu, že se Římané modlili k bohu plísně Robigovi, aby je něčeho podobného uchránil. Pokud jste o téhle Boží entitě, stejně jako sumerské bohyni kvašení Ninkasi, ještě nikdy neslyšeli, nic si z toho nedělejte. Od toho je tady Propletený život, který nabídne ještě desítky dalších nečekaných souvislostí. Navíc v závěru knihy perfektně vyzdrojovaných. Ale o tom ještě bude řeč.

Létají ve vzduchu a rostou v podzemí. Ovlivňují chování organismů a vlastně jsou, alespoň podle autora, téměř všudypřítomné. Nabourávají se do pletiv stromů, žijí na mrtvolách i střechách budov a dostaly se i do vesmíru.

Merlin Sheldrake houby studuje. Léta a pořád. Má doktorát z tropické ekologie, studoval houbové sítě v Panamě, testoval na sobě účinky lysohlávek a nechal se zahrabat do hromady dřevěné drtě, aby pocítil teplo rozkladu vyvolané houbami. Na všechno, alespoň to tak podle knihy vypadá, pohlíží houbovým pohledem. Ovšem zdaleka ne každý odborník umí o svém oboru vyprávět tak poutavě, že uchvátí i poučeného laika. Pokud vás baví téma přírody a ekologických souvislostí, jste jeho člověk. O nic složitějšího než o ekologii v tom nejširším slova smyslu tady nejde. Mykologie je jen podstavcem, na kterém pomocí hub staví věž vzájemných vztahů a souvislostí.

Poměrně rychle poznáte, že houby nejsou jen to, co se dá nasbírat do košíku a sníst, nebo s tím otrávit bližního svého. Naopak nadzemní makromycety, tedy to, co běžně jako houby známe, je jen opravdový miniaturní zlomek houbového světa. Miliardy kilometrů mycelií pod našima nohama nevidíme, zato se dočteme, kterak prorůstá do stromů a naprosto zásadním způsobem ovlivňuje život lesa. „Celosvětově se úhrnná délka mykorhizních hyf ve svrchních deseti centimetrech zeminy rovná asi polovině šířky naší galaxie,“ píše se v kapitole Před kořeny věnované mykorhize. Dočtete se o masožravých i světélkujících houbách (ano, něco takového skutečně existuje).

Jedna z osmi kapitol je věnována lanýžům, což bezesporu potěší gurmány, další lišejníkům (lichenizovaným houbám), což potěšilo mne. Mimo jiné proto, že podle českého školství jsou lišejníky natolik nezajímavé, že byly vyřazeny z českých učebních osnov. Národní pedagogický institut ČR dospěl k názoru, že žáci nemusí vědět jaké organismy se setkávají ve stélce lišejníků a proč. Snad se to Merlin Sheldrake nedozví. Jeho kapitola o lišejnících je fascinující včetně popisu testů s lišejníky vyslanými do kosmu.

Pro české školství „nezajímavé lišejníky“ přežijí ponoření do tekutého dusíku o teplotě – 195 stupňů Celsia a nevadí jim ani pro ostatní organismy smrtící radiace. Věřili byste, že lišejníky utváří, tedy lichenizuje, každý pátý v současnosti známý druh houby?

V kapitole Myceliová mysl se zastavíme u halucinogenních hub, které sice jsou v Česku známé, ale opět se dozvíte mnohem víc, než jste tušili. Psylocybinové houby známé coby „maso bohů“ se prý podávaly při korunovaci aztéckého císaře v roce 1486. Alespoň to tvrdí dominikánský mnich Diego Durán. Podle některých teorií za vznik kultury, řečeno jen v mírné nadsázce, může zhulený hominid. Existuje i psylocybinový lišejník. Tomu jsem nechtěl věřit, ale vážně. Jmenuje se Dictyonema huaorani.

Občas jde autor ve svých úvahách poněkud do extrému. „Tráva se stane travou jedině tehdy, když ji vyživují houby rostoucí v jejich kořenech. Znamená to, že všechna tráva je houba?“ Každé nadšení by mělo mít nějaké hranice, jenže Sheldrake si žádné neklade. Je něco jako houbový jehovista, jdoucí tak daleko, že do své knihy zařadil úvahu o symbiotickém pohledu na jednotlivce, který věří, že „žádní jednotlivci nikdy neexistovali, všichni jsme lišejníci“. V tomto případě se dá tvrdit, že jde jen o nadsázku mající vysvětlit složitost organismů žijících v jiných orhanismem. Jako třeba naše střevní bakterie, bez kterých bychom nebyli schopni trávit potravu. Ovšem vyrobit si z vlastní knihy pomocí hub pivo, to už je vyšší level.

Autor chce jeden výtisk knihy navlhčit, osadit myceliem, nechat prorůst a houby z knihy vyrostlé sníst. „Z dalšího výtisku knihy vytrhám listy, rozmačkám je na kaši a celulózu v papíře rozložím slabou kyselinou na cukry. Do cukernatého roztoku přidám kvasinky, jakmile tekutina zkvasí na pivo, vypiji ho a kruh se uzavře.“ Taky vás napadlo jméno doktora Chocholouška? Což o to, lidé pijí i horší věci než pivo obsahující tiskařskou čerň.

Když se podíváte do diskuzí na sociálních sítí, zjistíte, že osvěta a vzdělávání v oblasti přírodních věd je potřeba jako sůl. Nejde jen o chronicky vysmívané plochozemce s alobalovou čepičkou proti chemtrails. I v mnohem méně vyhrocených diskuzích prosvítá hluboká neznalost základních přírodních zákonů. Ovšem ktéto sortě lidí se Sheldrakeovo nadšení nedostane. Pro ně je 392 stran hustě nabitých informacemi příliš, a tak je mine i 16 stran barevné přílohy.

Pokud by si nějaká kniha zasloužila Pulitzerovu cenu podobně jako Cesta k mravencům E. O. Wilsona, tak je to Propletený život. Důvodů pro to by byla celá řada. Vtipně, zábavně a srozumitelněpodané téma, které je ve skutečnosti extrémně složité, kresby malované hnojníkovým inkoustem, souvislosti, které daleko přesahují téma hub, naopak jdou jak do vesmíru, tak do historie, biologie či psychologie.

Pochvalu si zaslouží skvělý poznámkový aparát (od strany 227 do strany 321) v češtině pro ty, kdo nevládnou angličtinou. Kdyby to někomu bylo málo, tak bibliografie s převážně anglickými zdroji zabírá další 47 stran. Pokud někomu neuvěřitelná porce zajímavostí nebude stačit, může s její pomocí jít dál a hlouběji. V případě hub doslova.

Sheldrake M.: Propletený život, Brno, nakladatelství Kazda, 2022, ISBN 978-80-7670-095-6