Článek
Facebook a podobné sítě jsou živy z dat, které masívně sbírají a přeprodávají zadavatelům reklamy. „Až bude práce strojů velmi levná, stanou se lidé neúnosně drahými. Kdysi byli tiskařské lisy drahé, takže zaplatit reportérům byl odůvodněný výdaj,“ píše Jaron Lanier v knize Komu patří budoucnost. A dál v ní zdůvodňuje, jak chytře začala Meta, tehdy ještě Facebook, začala žít z toho, že na jejich sociálních sítích lidé vůbec jsou. Bez nich by totiž ztratila svou cenu, která v roste 2012 byla 500 miliard dolarů. Později, po skandálech s prodejem dat, cena klesla, aby opět znova povstala. Když loni došlo k velkému propadu, měla Meta hodnotu 661 miliard dolarů. Cena nebyla v počítačích či kvalitních lidech, ale v informacích, které jsme do firmy my, coby uživatelé, vložili.
„Facebook je zadarmo a vždycky bude,“ zní jeden z mýtů o sociální síti, která v nás živí dopaminovou závislost. Každý lajk je malé potěšení, které nás nutí se znova vracet pro další odměnu v podobě zvednutého palce. „Když je něco zdarma, produktem jste vy,“ zní stará marketingová poučka, kterou by „Faceboook zdarma“ mohl mít vetknutou v logu.
Už při zakládání profilu na sebe leccos prozradíme a svůj psychologický profil neustále zpřesňujeme dalšími lajky (kde a jaký emotikon použijeme) a jak dlouho se u kterého postu zdržíme. Ano, Facebook nám měří i dobu prodlení u jednotlivých postů, a s každou aktivitou v jeho virtuální složce, kterou si na nás vede, přibývají další informace. Má nás díky nám samým dokonale přečtené.
Zatím složka slouží jen k cílení reklamy a nikoliv k fyzickému vydírání. Zatím! K emocionálnímu vydírání dochází z jeho strany běžně. On sám se totiž rozhoduje, co a koho nám zobrazí. Neštve vás někdy, že vám FB nabízí něco, co vás nezajímá a není tam to, co by být mělo? Autor těchto řádků sleduje několik bryologických a lichenologických skupin, ale příspěvků o mechách a lišejnících vidí mnohem méně než „rozeštvávacích“ politických postů, o které nemá zájem.
Když Facebook za miliardu dolarů koupil Instagram, zaměstnával Instagram pouhopouhých třináct lidí. Cena firmy netkvěla v ideální práci třinácti zaměstnanců, ale v informacích, které na sebe prozrazovali všichni, kteří zdarma nahrávali obsah a informace o sobě. Investice se dnešní Metě bohatě vyplatila, protože část uživatelů měla data i na Facebooku. Stačilo je spárovat, porovnat, upřesnit a pak jen cílit reklamu. Facebook se dozví, pokud mu to přímo neřekneme statusem, o příchodu potomka, neboť dokáže pomocí algoritmu zjistit, že se zájem z vaření přesunul k plenám a dětským nemocem.
Facebook zkomplikoval zobrazování mediálního obsahu a zdůvodnil to tím, že novinám a televizím „zadarmo“ dělá reklamu. Se stejnou logikou by nám měl platit za data, která z nás sosá. Ne tím, že bude zadarmo, ale tím, že část svého zisku přenechá nám. Podobně, jako to předpokládá australský zákon, který po FB chce peníze za to, že zobrazovuje jejich obsah a tak dál získává podrobnosti o specifických zájmech a zálibách svých uživatelů.
