Článek
Umělkyně Kača Olivová se nestydí a ráda provokuje. „Nahá bych chodila pořád, kdyby tu bylo dost teplo a nebyl to problém. Kýč miluju, bez něho to nejde, nejlepší materiál jsou plasty a nejlepší jsou fejky,“ říká v Českém rozhlase, přičemž právě nahota a snaha o trapnost ji vynesla na dosah ceny Jindřicha Chalupeckého. Kača Olivová se otázkou nahoty zabývá dlouhodobě a k její cti nutno přiznat, že umělecké vystoupení tohoto typu provozuje kontinuálně. Její nahé vystoupení před dětmi bylo jen jedním z řady podobných uměleckých děl. Jako performance bylo zdarma. Můžeme být pobouření, ale pokud jakékoli podobné akce prohlásíme za umění, mají šanci projít.
Thajské umělkyně
Patpong je čtvrť červených luceren v Bangkoku, kde kvete prostituce, ale na nahé umělecké vystoupení tam narazíte i ve dne. A narazíte doslova. Zdejší „performerky“ se turistům stavějí do cesty, aby je nalákaly na vystoupení, které má být taky zdarma. Jen za cenu předraženého alkoholu, který během představení vypijete. Pravdou je, že vystoupení opravdu vyžadovalo pečlivou přípravu, zahrnovalo žiletky i pinpongové míčky. Tady má česká umělkyně ještě jisté mezery. Nahota, podobně jako u Kači Olivové, tam hrála zásadní roli, která měla strhnout pozornost. Thajské čtvrti červených luceren těmito vystoupeními získaly takovou „slávu“, že se dostaly i do světových průvodců a staly se součástí thajského turistického byznysu. Někdo jezdí do Thajska za přírodou, někdo za nahotou.
I striptýz je umění
Rozdílů mezi vystoupením pedagožky Olivové a thajskými umělkyněmi je méně, než se na první pohled zdá. V Thajsku umí z vagíny na cíl vystřelovat míčky, Kača Olivová, podle svých vlastních slov, umí taky dobře pracovat se svou mohutností. „S velkým tělem se dají dělat velké věci. Mám velká dlouhá prsa, naučila jsem se s nimi báječně točit dokolečka,“ říká pro magazín Refresher. K tomu performerky v Patpongu zatím nedospěly, což je možná dané subtilností postav tamních vystupujících. Obrovskou výhodou české umělkyně je, že má práci v respektované Akademii výtvarných umění, zatímco na thajské performerky se nejen turisté dívají jako na holky volných mravů. Nutno říct, že to není náhoda, ani zlý úmysl, nýbrž prosté konstatování. Fakt je, že jejich vystoupení neaspirují na žádnou cenu, a pokud ano, tak vyjádřenou jen bathech, dolarech nebo eurech.
Spousta umělců na první pohled nechutné záležitosti prezentuje jako způsob uměleckého vyjádření. Téměř vždy zazní fráze o posouvání umělecké hodnoty a bourání tabu. Většinou se to nesetká s nějakou významnou podporou a přijetím veřejnosti. Zcela jinak je přijímaný ležící akt od Leo Putze, Duchampův pisoár, vystoupení thajských umělkyň nebo performance Kači Olivy. Jde prostě o jiný level. Pokud máte pocit, že jde o srovnávání nesrovnatelného, tak ve všech případech jde o umění. Stejně tak jako malování obrazu pomocí menstruační krve. Jenže ruku na srdce, kdo kdy slyšel o Jasmine Alicii Carter?
