Článek
Když jsem začal číst knihu Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi, myslel jsem si, že naberu jen pár postřehů k reportáži o Taiwanu. Netušil jsem, že se budu tak skvěle bavit.
Dominika Sakmárová má zkušenosti a skvělý sloh. Píše s lehkostí, kterou by jí mohl závidět kdekterý fejetonista a své postřehy a zážitky, byť někdy bolestivé, umí podat tak, že se u toho bavíte. Operace slepého střeva v čínské nemocnici musí být zážitek pro otrlé. Srovnání Taiwanu rozhodně ve prospěch Číny nevyznívá. Taiwanci jsou mnohem ukázněnější a čistotnější, alespoň co se dopravy v MHD a pořádku na ulicích týče.
„Čína považuje Taiwan za obyčejnou vzbouřeneckou kolonii, Taiwan je trochu nad věcí, ale když na to přijde, tak připomene, že to celá Čína je vzbouřenecká provincie,“ připomíná autorka zásadní střípek z taiwanské historie. Jenže Sakmárová nikomu nefandí, a pokud ano, tak Číně (jen trochu) tím, že pouze naznačuje totalitární praktiky, které v zemi vládnou.
Kniha se skládá ze tří hlavních částí. Studentka na Taiwanu, Češka v Číně a Taiwanci na Slovensku. Všude narazíte na zajímavé postřehy hraničící s kulturním šokem a zároveň se vtipnou formou seznámíte s někdy ne zcela známými reáliemi. V hotelu nebývají čtvrtá patra, protože čtyřka zní jako smrt, naopak osmička je šťastné číslo. Různé kombinace čísel znamenají různé kombinace štěstí/neštěstí a našinec, pokud není s asijskou numerologií obeznámen, v tom má pořádný guláš. Navíc na nic takového nevěří, takže si může koupit sim kartu s telefonním číslem nevhodných kombinací, aniž by se cítil ohrožen. Tedy pokud nemá za přítele Taiwance, který mu chce „dobře“ poradit, čímž se koupě nápadně prodraží.
Jídlu se v knize nevyhnete. Kachny se na Taiwanu pečou i s hlavou
„Když vedle sebe napíšete znaky žena a kopie, znamená to manželka,“ poodhaluje například příběhy, které se skrývají v čínských znacích. Čtenář může jen tipovat, zdali znak pro ženu dvakrát za sebou znamená symbol pro slovo hádka doopravdy, nebo jde jen o vtipnou nadsázku, o kterou na stránkách není nouze.
Obrovskou výhodou autorky je, že se domluví čínsky, nevýhodou, že je blonďatá a modrooká, tedy krásná nejen podle evropských, ale i asijských měřítek. Tím se stává sama o sobě atrakcí, což neváhá ve svých příhodách patřičně zdůraznit.
Po přečtení knihy, pokud to nebudete brát jen jako oddechovou četbu, vám dojde, že i když se dobře obrníte trpělivostí a připravíte na kulturní šok, tak stejně přijde. Nicméně pokud se do Číny nebo na Taiwan chystáte, knížku stojí za to mít přečtenou.
Sice vás to od šoku neuchrání, ale alespoň uvidíte, že si autorka nevymýšlela. Možná trochu přeháněla, ale jen trochu. Navíc měla obrovskou výhodu, že jí zadek nekryla žádná cestovní kancelář, což v praxi znamená mnohem víc zážitků na vlastní kůži.
Cestovky totiž jedou v bezpečně zaběhlých kolejích a vyhýbají se situacím, kde by klient mohl být ohrožen. Zahraniční student má sice taky svá privilegia, ale přece jen si pravé asijské atmosféry užije mnohem víc. Někdy víc, než by si přál. Knihu doplňují ilustrace Michaely Ahonen.
Zdroje:
Sakmárová D.: Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi, Brno, nakladatelství Jota, 2023, 1. vydání, ISBN 978-80-7689-263-7
