Nejjedovatější pavouk Česka je méně nebezpečný než včela

„Zápřednice jedovatá děsí lidi na zahradách i v obydlích,“ tvrdí Denik.cz. Lidi ale děsí média, protože naprostá většina obyvatel Česka zápřednici nikdy neviděla a nepozná ji. I s její jedovatostí je to trochu jinak. Například včely jsou mnohem nebezpečnější.

„Ozval se nám čtenář…“ používají média jednoduchého triku k vyvolání strachu. Pokud totiž zazní konkrétní jméno a lokalita, lidé žijící okolo nebo v podobném ekosystému znejistí. Fakt, že v jejich okolí zápřednice vůbec nežijí, vlastně nehraje roli.

Otakar Batlička v povídce Strach popisuje případ dozorce Lagra, jež se píchne o trn právě ve chvíli, kdy šlápne na tři dny mrtvého hada. Všechny příznaky uštknutí pak vykazuje až do chvíle, než zjistí svůj omyl a „uzdraví se“. Frank Furedi v knize Jak funguje strach popisuje fakt, že ve 21. století, nejbezpečnějším ze všech lidských dob, kdy se délka života neustále prodlužuje a globální chudoba snižuje, máme strach téměř ze všeho.

„Varování před možnými komplikacemi pro alergiky je spíše předběžná opatrnost – doložený případ nějakých zdravotních následků dosud chybí (a vzhledem k tomu že zápřednice jedovatá se vyskytuje běžně v celé jižní Evropě, pokud by byla skutečně nebezpečná, dávno by se to vědělo). Kousnutí může být vzácně doprovázeno i zvýšenou teplotou, zrychleným tepem apod. Je ovšem těžké odlišit faktický účinek kousnutí od psychického stresu z obav, které člověk v takovém případě zažívá,“ udává web arachlology.cz specializovaný na pavouky.

Kromě pakřižáků, kteří nemají jedovatou žlázu, jsou všichni u nás žijící pavouci jedovatí. Zápřednice patří mezi velké pavouky, kteří dokáží prokousnou lidskou kůži. Přesto včely jsou pro člověka mnohem nebezpečnější a to jak z hlediska počtu žihadel, tak následků. Ovšem o včelách žádné dramatické články nejsou. Informace o tom, že se redakci ozval čtenář, kterého bodla včela, by vypadala dostatečně absurdně na to, aby přes editory neprošla. Ovšem podpořit strach z mnohem vzácnějšího a méně nebezpečného pavouka pro člověka, to je něco jiného.

Strach totiž bují na nejistotě. Včelu pozná každý, ovšem zápřednici nikoliv. Mimo jiné proto, že ji většina lidí nikdy neviděla. Následky kousnutí však většinou do 24 hodin odezní. Reakce organismu bývají individuální, počet zaznamenaných případů je malý a není známo, zda pro zvlášť citlivé jedince mohou být následky vážnější. Zatím se předpokládá, že až na nepříjemnou bolest a případné výše popsané komplikace nepředstavuje kousnutí pro dospělého člověka vážnou hrozbu.

Délka těla dospělých samic může být až 1,5 cm. Nápadná jsou červenavě až oranžově zbarvená kusadla s černými špičkami. Končetiny jsou světle zelenavé, pouze na chodidlech se nacházejí šedé až černé skvrny. Zadeček samic má spíše maskovací zelenavé zbarvení, ve stáří změní barvu do béžovohněda. V Česku žije celá řada různých druhů zápřednic, nicméně zápřednice jedovatá je z nich největší. Zápřednice, jak už naznačuje její jméno, si zapřádá pavučinové hnízdo na klasech trav a podle serveru arachnology.cz se jedná o velmi vzácný druh. Tento druh arachnologové vyhlásili evropským pavoukem roku 2023.

Pravdou je, že druh se sice šíří, ale stále se jedná o relativně vzácného pavouka. Mapa rozšíření zápřednice jedovaté ukazuje, že na rozdíl od děsivých mediálních titulků může být naprostá většina obyvatel Česka v klidu. Zápřednice se nevyskytuje na severní Moravě ani v jižních Čechách, známá není ani z většiny středních, západních i severních Čech. „První ověřený nález zápřednice jedovaté z našeho území pochází z r. 1991 z Hrabanova u Lysé nad Labem. Nyní obývá prakticky celou jižní Moravu, v Čechách se jeho výskyt omezuje na určité části Polabí – na východě je zápřednice běžná na Pardubicku, Přeloučsku a Nymbursku, na západě naší republiky ji najdeme na Litoměřicku a v některých místech Českého středohoří,“ píší Ondřej Kušulič, Jan Kotrba a Jan Dolanský v odborném příspěvku v časopise Živa.