Článek
Když se řekne myslivec, většina laiků si představí muže v zelené kamizole a puškou přes rameno. Oprávněně. Myslivci o sobě rádi tvrdí, že název jejich koníčka (nejedná se o státní zaměstnance ani OSVČ, ale opravdu o hobby) pochází od slova „myslet“. Ovšem ve skutečném plnění jejich zábavy spíše opak je pravdou. Aktivně poškozují přírodu, kterou mají spravovat.
Nahlédněme do zákona o myslivosti, kde se dočteme následující: myslivostí (je) soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Nejedná se tedy o nic jiného než jakési „zvykové právo“ a udržování tradic. Od skutečného udržování ekosystému si stát platí hajné. Podívejme se na výsledky myslivecké střelby.
Rekordní rok
Je evidentní, že se myslivci snaží držet vysoké stavy jak divočáků, tak jelenovité zvěře. Na jednu stranu skutečně střílejí, a to dokonce tak, že v roce 2023/2024 (myslivecký rok začíná 1. dubna a končí 31. března) padly odstřelové rekordy.
„V sezoně 2023/2024 bylo odstřeleno 35 779 kusů jelení zvěře (jelen evropský), což je o 2 895 více než v předchozím období a současně i nejvyšší zaznamenaná hodnota v historii. Od roku 2014, ve kterém dosáhl odstřel této zvěře 23 361 kusů, dochází k jeho postupnému nepřetržitému navyšování. Loví se převážně zvěř mladá (kolouch 42,8 %) a samičí (laň 35,4 %), podobné je to i u daňčí a mufloní zvěře,“ udává časopis Statistika a my vydávaný Českým statistickým úřadem.
Lepší výsledky, tedy více zastřelených zvířat, je i v případě nepůvodního siky či daňka, který byl ve zhruba 12 % případů postřílen v oborách. Tam se totiž chovají kapitálové kusy, které se pak nabízejí ke střelbě za úplatu. A jak nás poučil nejznámější český zloděj protokolárního pera, tak o peníze jde vždycky až v první řadě.
Nejvyšší odstřel v historii byl zaznamenán i u divočáků, což by vzhledem k jejich nadlimitním počtu měla být dobrá zpráva. Navíc dlouhodobě rapidně klesá počet lidí, kteří mají právo myslivosti, což znamená, že ti, kteří zbyli, se musí o to víc střelecky snažit.
Myslivci naříkají, že náboje něco stojí (ano, stojí, stejně tak jako benzín motorkáře, bicykly a vybavení pro milovníky cyklistiky nebo počítače pro pařmeny počítačových her – každý koníček sebou nese specifické náklady). Taky musí platit pronájmy honiteb, což je opravdu velká částka. Honiteb je totiž u nás 5 745 a z valné většiny jsou pronajaté. A v nich myslivci každoročně všechna zvířata přikrmují, aby jim náhodou během zim nepomřela.
Když jdete do lesa, pozor. Nejspíš jste v honitbě
Honitbou je téměř veškerý přírodní prostor, kromě (opět citováno ze Zákona o myslivosti) „náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště.
Není proto divu, že myslivci mohou střílet na tak rozsáhlém území republiky a občas se zastřelí navzájem. Loni během honu zastřelil kolegu a další zastřelil rybáře, kterého si spletl s divočákem.
Myslivců je čím dál méně, střílí čím dál více a místo toho, aby zvěř, na jejíž množství si neustále stěžují, nechali vyhladovět, tak přikrmují. Navíc střílejí nelogicky. V případě spárkaté zvěře padlo za oběť lovu 42,8 % kolouchů a laní 35,4 %. Pokud bychom ale chtěli skutečně snížit počty jelenů, je potřeba střílet zejména samce ve věku, kdy jsou schopní se rozmnožovat. Jeden jelen dokáže „obšťastnit“ řadu laní, takže ideální by bylo eliminovat „dárce spermatu“. Jenže statistika (úlovky se musí hlásit) jasně ukazuje, že o skutečné snížení stavů vlastně až tak nejde.
