Obrazem: sexuální praktiky vážek vypadají drsně

Vážky jsou na Zemi přibližně 300 milionů let a v minulosti měly rozpětí křídel až 70 cm. Tak obrovští byli zástupci pravěkého rodu Mageneura, což souviselo s množstvím kyslíku v tehdejší atmosféře. Pokud byl systém páření stejný tomu dnes, a vše nasvědčuje tomu, že ano, musela to být vskutku dramatická podívaná.

Samec nejprve obhlíží svůj revír poblíž vody, kde později samice naklade oplodněná vejce. V té době má samec své spermie v pohlavních orgánech na konci těla v devátém zadečkovém článku. Pokud uvidíte vážku létat nad hladinou či její bezprostřední blízkosti létat v podivné poloze, kdy má tělo stočené téměř do kruhu, jde o samce, který si přesouvá své pohlavní buňky na hruď.

Následuje honička za samicí, kterou musí „ulovit“ pomocí klíštěk, které má na posledním zadečkovém článku. Jakmile se mu to povede, stočí samice svůj kopulační orgán pod samce, jenže dosáhne právě jen tam, kde jí samec nachystal dávku spermatu. Takže samec drží pomocí klíštěk samici za hlavou, zatímco ona, bizarně stočená, nabírá sperma z jeho hrudi.

Za umělecký dojem kopulujícího tandemu by se u některých druhů dal udělit plný počet bodů, protože vypadají, jako by ve spojení vytvářeli symbol srdce. Samice pak potřebuje dostat oplodněná vajíčka do vody. Existují druhy, které kladou vajíčka pod vodou do rostlinných pletiv, jiné dokonce bombardují vodní hladinu dávkami vajíček až z výšky několika metrů.

Bizarnosti vývoje vážek nekončí. Z vajíček se vyvíjí larva, která dýchá zadečkem a je dravá. Její anální dýchání vodního kyslíku přestává ve chvíli, kdy vyleze z vody, aby se proměnila ve vážku tak, jak ji známe. Kutikula, podobně jako u kukly motýla, praskne a na svět se vyklube další z podivuhodných dravců hmyzí říše.

Samci váček bývají vášniví milovníci, věrnost rozhodně není jejich silnou stránkou. Samice šídla sítinového raději předstírají smrt, než aby se účastnily dalšího kola páření. „Běžně sameček vážky zůstává se samičkou i po páření, aby ji chránil během doby, kdy klade. Ale sameček Aeshna juncea se okamžitě po aktu letí pářit znovu. Samička je tak při kladení vajíček sama. Během hledání vhodného místa ke kladení musí nějak odrážet nápor dalších potenciálních milenců, kteří dál bezuzdně patrolují u vodních stanovišť. Samičky o to častěji předstírají smrt při snaze těchto stanovišť dosáhnout,“ udává Ondřej Šebestík na webu Českého rozhlasu s odkazem na objev biologa Rassima Khelifa.

„Za Zemi bylo dodnes popsáno téměř 5 700 recentních druhů,“ píší autoři knihy Vážky České republiky. U nás jich poletuje celkem 73 druhů a nejsou vyloučeny nálezy dalších.