Článek
Náhon povolil v roce 1571 vybudovat Domažlicím císař Maxmilián II. Podle báje popsané v Pověstech z Chodska od Jindřicha Šimona Baara si provinilec Brychta zachraňuje život před trestem smrti tím, že domažlickým ukáže trasu budoucího náhonu.
Místně je náhon téměř v původném stavu.
Jde o 8 kilometrů dlouhé dílo (původně bylo mnohem delší) vedoucí do Domažlic pitnou vodu, jež se kromě jiného používala i k pohonu mlýnů. Denně jím v dobách plného provozu proteklo kolem 5 milionů litrů.
Lesní trasa náhonu
Prapůvodní tok náhonu byl přerušen stavbou železniční trati. To ale vyřešila v polovině 19. století stavba železného akvaduktu. Jenže do toku Teplé Bystřice zasáhla trať ještě jednou, tentokrát ve 20. století.
Samotná stavba náhonu nevypadá technicky náročně
Podle projektů mělo dojít k elektrifikací železnice z Plzně do německého Fürth im Waldu. Původní železný akvadukt byl tedy roku 1984 stržen, ale na elektrifikaci nedošlo. Nakonec se Domažlice rozhodly stavbu akvaduktu obnovit, byť za něj zaplatili 4 miliony korun.
Bifurkace anem překračování povodí
Cena 4 milionů se může znát velká, ale od roku 2012 je akvadukt obnovený a má hned několik unikátností. Je jediný v republice, který vede nad železniční tratí, je dřevěný a náhon pomocí bifurkace převádí vodu z povodí Černého moře do povodí Severního moře. Jde o další z důkazů, že označení Česka za střechu Evropy má své opodstatnění.
Současný stav akvaduktu u železniční zastávky Havlovice
Po akvaduktu vede mezinárodní cyklostezka
Výtok z akvaduktu
