Článek
Parlamentní listy prosluly jako velmi úspěšné dezinformační médium a zároveň sloužily jako zdroj peněz pro jejich majitele. Kdo si zaplatil, ten mohl publikovat bez ohledu na to, že se jednalo o penězi podpořený materiál, které mu se jinak říká reklama.
Aby se před čtenářem komerčnost článku, který se často tváří jako „objektivní“ nebo „zpravodajský“, co nejvíce utajila, používají se názvy jako komerční prezentace nebo advertorial. „Inzerci na webu Parlamentní listy si nedávno zaplatila například Všeobecná zdravotní pojišťovna. Pětiměsíční kampaň stála pojišťovnu necelých 225 tisíc korun a jejím výstupem bylo patnáct PR článků a zveřejnění stejného počtu tiskových zpráv. Jak upozornil server Lidovky.cz, část mediálních výstupů nebyla označena jako komerční sdělení,“ napsala před lety Hana Mazancová na webu Českého rozhlasu. Skutečnost, že Parlamentní listy za úplatu zveřejní téměř cokoliv, se stala v mediálním světě veřejným tajemstvím. Využila toho i Praha.
Parlamentky se staly bulvárem nejen politickým, mnohé z článků byly za hranou nejen z hlediska věrohodnosti, ale i obyčejné lidské slušnosti. Titulky jako „Krampol politikům: chytit za držku, kopnout do prdele a vyhodit. Hovada“ by měly být za hranou snad pro kohokoliv. Ale jak ukázala od začátku rostoucí čtenost, tak nebyla. Své místo si tady našla celá řada konspiračních teorií, včetně té o umělém původu viru covid-19, či jak ukázala analýza Českých Elfů, tak pro demokracii nebezpečných názorů.
Nově mají Parlamentní listy nové majitele, který si image Parlamentek musí být vědom, ale nic nenaznačuje tomu, že by ji chtěl měnit. Pravděpodobně není důvod, zejména jedná-li se o ziskový projekt.
Byť Ministerstvo vnitra označilo Parlamentky za dezinformační (a spolu s nimi i řadu dalších webů), tak Marek Španěl nejen, že o tom údajně neví, ale podle vlastních slov „nezaznamenal, že by Ministerstvo vnitra bylo schopno označovat weby za dezinformační“. Tady je možná jádro pudla. Noví majitelé nejenže neví, nebo nechtějí vědět, že koupili dezinformační server, ale hlavně mají pocit, že je u nás potlačována svoboda slova. Nemají zcela ujasněnou představu, že svoboda slova sebou nese taky schopnost nést důsledky řečeného či napsaného. A pokud půjdou jejich „noviny“ proruským a dezinformačním směrem, měli by být milovníci všeobecné svobody ochotni nést následky. Podobně jako odsouzená dezinformátorka Jana Peterková, příslušnice Československa, která neuznává Českou republiku, ale česká záchranka jí nevadila.
