Potřebujeme se zbavit přemožených divočáků? Tak je přikrmíme

Přírodní zákony jsou neúprosné. Pokud má zvěř nedostatek potravy, zajdou nejdříve slabé kusy. Ty silnější, které přežijí, jsou schopné předat své „silné geny“ potomkům. Nevylepšuje se tak populace či genofond, ten se jen udržuje na optimální výši. Pokud ovšem zimním přikrmováním pomůžeme slabým, nejen že jich zimu přežije více, ale občas i ti slabí, byť s menší pravděpodobností, dostanou šanci se rozmnožit. A „slabé geny“ se udrží v populaci.

Z hlediska zjednodušení jde toto vysvětlení až na dřeň, nicméně nepřekračuje hranice biologických zákonitostí. Myslivci, kteří neustále „bojují“ s tím, jak je černá zvěř přemnožená, stále uměle udržují jejich vysoké stavy. Přitom by stačilo nekrmit. Jenže to by mohlo ohrozit zisky z běžně inzerovaných poplatkových lovů, tedy střelby za peníze.

„Co se týká černé zvěře, tak tu přikrmováním v naší honitbě soustřeďujeme a provádíme každoročně dvě naháňky, kdy počet redukujeme,“ vysvětluje pro Český rozhlas ředitel Krajského školního hospodářství Petr Stehlík. Opravdu je to tak jednoduché. Přikrmuje se, aby bylo co střílet. Zní to škaredě, ale je to tak.

„V případě jelení zvěře byla od roku 1950 zaznamenána rekordní výše úlovku v počtu 30 808 ks,“ píší Miroslav Lotocký a Kamil Turek v časopise Myslivost, přičemž stejný zdroj udává trvale rostoucí počty zvěře, ale i úlovků… a trvalé přikrmování. Divokých prasat bylo zastřeleno 231 694 kusů, což je od roku 1950 druhý nejvyšší počet. Podle Jiřího Kamlera z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně mohou prasata poškodit až 80 % nově vysazených stromků. „Nejbezpečnějším způsobem, jak udržet černou zvěř v lese, je vydatné přikrmování zejména v době, kdy působí na polních porostech největší škody, tj. v létě. Přikrmování v zimních měsících má zejména za nepříznivých teplotních a sněhových podmínek význam pro udržení stavů a zejména mladých zvířat, která jinak často hynou,“ vysvětluje prof. Ing. Václav Matoušek ve skriptech etologie chovu prasat. I tady se dá říct, že méně přikrmování znamená méně prasat, což je přesně to, po čem volá jak lesnická, tak zemědělská obec. Masivní přemnožení černé zvěře bylo i důvodem, proč byl ve své době povolený celoroční lov.

Všichni, od lesáků, přes zemědělce až po ochranáře se shodnou na tom, že divoká prasata působí škody ve výši desítek milionů ročně. Dokonce tak vysoké, že stát odškodňuje myslivce za to, že divočáky redukují. Snižují tím škody a náboje taky něco stojí. Je fér přiznat, že zástřelné, jehož výše se v čase měnila, se vyplácelo zejména v souvislosti s výskytem afrického moru prasat, který se přenáší fyzickým kontaktem s nakaženými jedinci. Reálně hrozí, že by se z divočáků mohlo onemocnění dostat do domácích chovů. Jenže platí, respektive platilo se i za střelbu do nenakažených jedinců. Veterináři, kterým záleží spíš na ochraně před nemocemi než na loveckém zážitku, přikrmování spíše odsuzovali a Státní veterinární správa přikrmování mimo obory zakázala mimo jné proto, že vakcína proti tomuto onemocnění není a léčba taky ne.