Pozor na podezřele levné zájezdy. Mohou vás přijít draho

Jsou prázdniny, chcete si dovolit nějaký zahraniční výlet, ale zároveň si přece jen hlídáte rozpočet. Pokud narazíte na podezřele levný zájezd s nezvykle zajímavým programem, buďte ve střehu. Může se jednat o neetickou obchodní praktiku, na kterou myslí i Česká obchodní inspekce.

„Podnikatel je povinen označit zboží cenou, která je konečná, tedy zahrnující všechny daně, cla a poplatky,“ píše na svých stránkách ČOI. Na jasné informování o ceně myslí celá řada zákonů a nařízení, protože pokusů o vylákání peněz z kapes zákazníků neubývá, a triky jsou čím dál sofistikovanější. Kdeže jsou ty doby, kdy se poukazovalo jen na „šmejdy“ prodávající předražené hrnce.

Popišme konkrétní příklad. Chcete si koupit zájezd do Dánska zaměřený na pozorování tuleňů. Cena je příjemná a spolu s programem jasně uvedená. Teprve dál se dočtete, a to je důležité, že není konečná. Abyste zájezd mohli absolvovat, musíte zaplatit téměř ještě jednou tolik právě za onen atraktivní program, který je ovšem povinnou součástí.

Aby bylo jasno, nejedná se o fakultativní program, bonus navíc, který si můžete, ale nemusíte dopřát s ohledem na vaše zájmy nebo stav konta. Prostě buď připlatíte, nebo nejedete. Původně nabízená cena neplatí, konečná cena, tedy to, co je cestovní kancelář ze zákona povinna uvádět, je výrazně vyšší. Jenže kdyby byla vidět „na první dobrou“, tedy velkými písmeny u programu, zřejmě by část klientů odradila.

„Při nabídce zájezdů musí prodávající spotřebiteli poskytnout informaci o konečné ceně zájezdu, která má být zaplacena. Je-li informace o ceně zájezdu tvořena z více složek, uvede prodávající také aktuální cenu všech oddělených složek,“ udává jasně Zákon č. 634/1992 Sb. Naprosto podstatné je, že všude je napsáno, že je potřeba uvádět celou cenu.

Dovolím si srovnání, kupujete si boty, které stojí 1000 Kč, cena je jasně uvedena. Teprve při nákupu zjistíte, že si za dalších 800 Kč musíte koupit tkaničky, bez kterých vám ty boty nejenže neprodají, ale ani nebudou splňovat to, co od nich očekáváte.

V případě zájezdu je konečná cena složena ze dvou částí, ale ty jsou uvedeny zvlášť, aby případného zájemce částka nevyděsila. „Na našem webu je rozdělení ceny vidět hned v úvodním obrázku u ceny, dále v sekci Cena nezahrnuje a dále přímo v přihláškovém formuláři, kde cenu příplatků klient vědomě musí sám odsouhlasit. Než se klient přihlásí, pokud nakupuje na slevovém portálu, tak cenu příplatků vidí 4×!“ obhajuje rozdělení ceny Adam Gebauer, jednatel a spolumajitel CK2. Ovšem na otázku, proč není uvedená celková částka, když je známá (a příplatek povinný) ani po opakovaném emailovém dotazu neodpověděl.

Podíváme-li se do programu celé řady cestovních kanceláří, často najdeme nejeden příplatek za bonusy. Někde je to samostatný pokoj (což ocení ti, kteří chrápou), jinde si můžete, ale nemusíte, připlatit za výlet nebo atraktivní fakultativní výlet (což uvítají ti akčnější).

Lidé milující pohodu u moře, co nechtějí nic navíc, si poplatek odpustí. Je tedy rozdíl mezi fakultativními akcemi a pevně daným programem, který ale z nějakého důvodu není započtený v ceně.

Rada na závěr, pokud narazíte na zájezd, který je příjemně levný, ale jeho uváděný program si musíte platit zvlášť, ptejte se vedení a majitelů, jak je to možné. Zákony totiž mluví jasně – uváděná cena musí být cenou konečnou.