Článek
Plošně odsoudit všechny státní zaměstnance jako nemakačenky a parazity je hloupost a hrubá chyba. Podobné se dopustil vrcholný představitel ČSSD Jan Mládek, který za parazity plošně označil všechny podnikatele. Státem placení lidé jsou velmi široký pojem. Od politiků, kteří si navzájem blokují práci obstrukcemi, přes lékaře, kteří chtěli hromadně dávat výpovědi, aby nakonec sice poděkovali, ale neodešli, až po policisty, hasiče, učitele či zaměstnance celé řady úřadů a ministerstev.
Mezi nimi jsou tisíce skvělých profíků i tisíce těch, kteří se vezou. Státní správa, navzdory slibům o snižování, stále nabobtnává, což nás všechny stojí čím dál více peněz. Digitalizace se sice v euroatlantickém světě žene vpřed mílovými kroky, ale u nás je stále slyšet cvrčení jehličkových tiskáren a část úředníků ručně přepisuje informace, které už někde v jiné části státního aparátu mají.
Státní správa má tabulkové platy, které jsou u některých profesí nevalné, takže každé navýšení se počítá. Jenže plošné navýšení je cesta do pekel. Představte si, že jste zapálení pro svou práci, děláte (nebo alespoň jste přesvědčení, že děláte) víc, než byste museli a dostanete přidáno stejně, jako kolega, který odrbe, co může, a spíše než přidat by si zasloužil vyhazov. Máloco je tak nespravedlivé, jako plošné navyšování platů. Nahrává totiž právě lemplům, kteří mají najednou na výplatní pásce jasný důkaz, že není důvod ke zvýšení úsilí.
Nakonec ti, kteří se nebojí podnikat, přejdou do soukromého sektoru. Stát se OSVČ opravdu vyžaduje odvahu jít do rizika, které pod státním deštníkem není. Být státním zaměstnancem je mnohem, mnohem bezpečnější. A vyžaduje osobní nasazení, protože nikdo vám automaticky neposílá každoměsíční obolus. Co si nevyděláte, to nemáte.
Mnohokrát jsem zaměstnancům vysvětloval základní rozdíl: „Vy přijdete do práce a máte jasno, co budete dělat. A i když nemáte práci, tak dostanete zaplacený čas, který jste nicneděláním ztratili. Zatímco podnikatel peníze z neodvedenou práci nedostane. Nejen, že práci musí udělat, ale často ještě musí najít někoho, komu ji prodá.“
Ne každý může odejít do soukroma, protože soukromé vydávání řidičáků nebo úřad práce zatím nikdo nezavedl, stejně tak jako soukromé hasiče či policisty. Zato nemocnice se privatizují, vznikají soukromé školy i školky (ano, vím, že jsou drahé), takže se nabízí velké možnosti těm odvážnějším přejít do podnikatelské sféry. Odejít od úřednického okénka na kancelářskou židli (ekonomky, sekretářky) je možné. Stejně tak mohou přejít přes ulici kuchařky z hluboce podfinancovaných školních jídelen do hospod. Klidně i za dvojnásobný plat. Ovšem ale za dvojnásobný výkon.
Jenže jak bylo napsáno výše, to chce odvahu. A tu člověk může čerpat z naštvání, které se dostaví poté, co lempl dostane přidáno stejně jako fachman. A pokud jste opravdu fachman, tak soukromý sektor není tak rigidní jako státní správa. Plošným zvýšením platů tak mohou být poškozeni všichni. Ve státní správě bude čím dál více lemplů, což z hlediska výkonu státní správy není dobrá zpráva ani pro ty, komu by měli sloužit. A je hodně těch, kterým takový systém vyhovuje.
