Příroda prý vymírá. Tak se na smrt v přímém přenosu podívejme zblízka

Nejprve několik faktů, které je dobré znát dříve, než se k vám dostane text předpovídající zánik toho či onoho druhu nebo rovnou celé planety. Na to, aby byl druh uznán oficiálně za vyhynulý, neměl by nikdo zaznamenat po půl století jeho výskyt. To proto, aby se nestalo, že se o daňkovi mezopotámském roznese, že vyhynul a najednou je z něj leckde (včetně České republiky) invazní druh. Prasátko pekari Wagnerovo mělo vymřít už v třetihorách a dnes se ve světě jeho masem krmí šelmy v zoologických zahradách. Byť jde o nejvzácnější ze tří druhů pekariů (třeba ve světě pobíhají ještě další, nepopsané druhy), u nás je k vidění třeba v jihlavské zoo.

Křeček zlatý má podobný osud. Byl „vyhynulý“ a najednou se v poušti objevilo jediné hnízdo samice s mláďaty a jejich potomci a potomci jejich potomků následně zaplavily české zverimexy. I autor tohoto textu je v mládí choval, a pak nevěděl, co s mladými. Biologové každoročně popíší kolem nových 18 000 druhů, veřejně přístupný seznam Tree of Life obsahuje přes 2 miliony položek… a to je vše co z hlediska druhové bohatosti o celosvětové přírodě víme.

Jan Plesník v časopise Statistika a my udává, že „z 2,2 – 3,8 milionu druhů hub vědci popsali 144 000.“ Nikdo neví, kolik druhů člověk vlastně popsal, protože mnohé druhy mají svá synonyma a jiné popisy jsou uveřejněny v časopisech, odkud se nedostanou do veřejně přístupné oficiální „centrální databáze“ prostě proto, že neexistuje. Prozatím se odhaduje, že lidé popsali minimálně 1,2 až 2,4 milionu druhů. Teď se jen podívejte o pár řádků výš k odhadovanému počtu druhů hub. Jen jich může být až 3,8 milionu. A to jsou pouze houby. Říše hub není zřejmě příliš ohrožená vyhubením. Mimo jiné proto, že z mediálního hlediska nejsou (nejedlé) houby atraktivní. Koho by zajímalo, že zmizí nějaká plodnice? Houby navíc v médiích frčí jen na podzim. Zato každý podzim, přece jen jsme národem mykologa Smotlachy.

U savců, zejména těch chlupatých a nebo velkých, je situace trochu jiná. Slona lze jen těžko přehlédnout a bezchlupá velryba je na tom stejně. Ale i tady můžeme narazit na zajímavé „neznalosti“. Na otázku kolik existuje druhů slonů většina z nás řekne, že dva – africký v Africe a indický v Asii. Slon pralesní tak zůstává „pod radarem“ obecných vědomostí.

Jak se stanovuje počet druhů na Zemi? Logicky nejjednodušší by bylo sečíst druhy, které známe. To, co neznáme vlastně neexistuje, byť i biologicky nevzdělaný laik tuší, že naši planetu obývá mnohem víc druhů než to, co jsme zatím stihli katalogizovat. Takže jde o odhady tu hodně, a tu ještě více specializované. Ale pořád jen o odhady.

Lépe a přesněji se odhadují savci, na které je mnohem víc specialistů, než roztoči, kteří jsou malí, neatraktivní a je jich mnohem více. Totéž platí o rostlinách, které navíc (většinou) neutíkají a tak inventarizující botanici se na lokality mohou vracet příští rok. „Odhady počtu druhů v současné době osídlujících naši planetu výrazně převyšuje popsaných. Relativně nejúplnější odhady máme v tomto směru u vyšších obratlovců a cévnatých rostlin. Odhady počtu druhů v současnosti osídlujících zeměkouli spolu s lidmi se pohybují v širokém rozmezí asi od 2 milionů po bilion,“ píše zoolog Plesník, ale vzápětí férově upozorňuje, že pokud vynecháme bakterie a bezjaderné jednobuněčné organismy, zůstane jich „pouhých“ 5 – 10 milionů.

Příroda prý vymírá. Jenže to se jí stává pořád. Co se evoluce týče, tak 99,9 % všech druhů, které kdy byly na Zemi, jsou už jen evoluční vzpomínkou. Trilobity počínaje a mamuty konče. Nikterak nechci zpochybňovat fakt, že lidstvo tempo vymírání zrychlilo a mnohé druhy skutečně vyhladilo. Pro příklad sáhněme k nejrozšířenějšímu ptákovi své doby, holubu stěhovavému, nelétavé alce velké nebo drontemu mauricijskému, jež proslul krásným českým synonymem blboun nejapný.

Defragmentace ekosysmémů a masivní odlesňování taky udělá své. Jenže jen těžko můžeme popisovat, kolik procent živáčků už máme na svědomí, když ani nevíme, z jak velkého celkového množství se to počítá. Kdybychom chtěli sáhnout k mírné demagogii, tak lze tvrdit, že množství druhů díky lidské činnosti každoročně prudce roste. Přece jen 18 000 popsaných druhů není zrovna málo.