Článek
Projít do pražského metra načerno není žádný problém, není tam absolutně žádná kontrola. Jediné riziko tkví v případném setkání s revizorem. Projít do lisabonského metra bez jízdenky není možné, protože bez platného dokladu vás prostě systém a turniket nepustí. Přitom fronty před turnikety se téměř netvoří, revizory v metru nepotřebují, čímž se zásadně ušetří na nákladech. Je ale možné, že pražští revizoři si na sebe vydělají a ještě vydělají dopravnímu podniku něco navíc. „Revizoři v pražské MHD loni provedli 8,33 milionu kontrol a uložili 255 115 pokut, na kterých pražský dopravní podnik (DPP) vybral 227,9 milionu korun,“ píše s využitím ČTK server idnes.cz. Podle deníku je revizorů kolem 150 a jejich plat se odvíjí od počtu kontrol. Jezdit v Praze načerno se dlouhodobě vyplatí, protože pravděpodobnost, že narazíte na přepravní kontrolu, je minimální. Zvláště pokud si svou jízdu naplánujete tak, aby se vyhnula přestupním stanicím metra.
Do metra neprojdeš
Lisabonské metro je zásadní pro městskou dopravu. Na každé stanici, podobně jako v Praze, jsou automaty na jízdenky, které lze zaplatit kartou nebo bankovkami (systém mince nebere, ale vrací, jednotlivá jízda stojí 1,8 Euro). Jízdenka má podobu „nabité“ papírové kartičky, která se přiloží k čidlu. Je-li platná, turniket/zábrana se otevře. Celé to trvá jednu až tři vteřiny. Turniketů je dost na to, aby se fronty netvořily. Vejít do metra bez platné jízdenky na rozdíl od Prahy není možné.
Systém je funkční, efektivní, šetří peníze na platech revizorů, vydělává na jízdenkách. S trochou sarkasmu si dovolím připomenout kauzu pražských jízdenek, kdy z každé jízdenky šlo 17 haléřů do kapsy podnikavých zlodějů. První úsek metra byl v Lisabonu otevřen roku 1959, zatímco pražský slaví letos přesně 50 let. „Provoz prvního úseku pražského metra mezi stanicemi Kačerov a Sokolovská (dnes Florenc) byl zahájen 9. května 1974. Po dalších čtyřech letech přibyly první stanice na trase A v úseku Leninova (dnes Dejvická) - Náměstí Míru. Linka B byla zprovozněna jako poslední v roce 1985 a to v úseku Sokolovská - Smíchovské nádraží. V současné době má pražské metro celkem 61 stanic a denně přepraví přibližně 1,5 miliónu cestujících,“ udává server mapy.cz.
Návrat k turniketům by neměl být technický problém, problémem samozřejmě je politická vůle a průchodnost. V Praze se kolem dopravy vedou tradičně boje, v nichž téměř nikdy nejde o pohodlí a vstřícnost vůči cestujícím. Příkladem mohou být desítky let táhnoucí se půtky o přímý spoj z centra na letiště, kdy metro by bylo ideálním řešením. Tak jako je tomu v mnoha světových metropolích, Lisabon nevyjímaje. Shrnuto v jedné větě: Lisabon má turnikety, kterými eliminuje černé pasažéry. Má mnohem starší metro než Praha a k „modernímu“ bezturniketovému řešení nesáhl. Bezesporu ví proč.
Kam až mohou dopravu černí pasažéři zavést
V Ústí nad Labem bylo černých pasažérů v dnes již neexistující lince č. 47 tolik, že Dopravní podnik města Ústí nad Labem ji prostě zrušil, respektive zkrátil na pouhé tři stanice. Ty zajišťovaly dopravu na vyloučené lokality sídliště Mojžíř. Ve spoji byl nástup předními dveřmi a vždy byl ve vozidle asistent přepravy kontrolující lístek, což byly „peníze i člověk navíc“. Jak toto opatření přijímali lidé s platným dokladem, si asi umíte představit. Musel být upraven i jízdní řád.
Následně byl zaveden nástup předními dveřmi obecně, což začalo ve vytížených časech vytvářet zpoždění. Jako Ústečan vidím, že možnost kontroly platného dokladu řidičem nese své ovoce, mnohem častěji totiž z dopravy někoho vyloučí. Tedy černí pasažéři mají mnohem menší šanci uspět.
Turnikety na autobusy zavést nelze, takže „zdržující“ nástup předními dveřmi (několik nejvytíženějších zastávek má výjimku) ve městě je jediným možným řešením. Dopravní podnik udělal zásadní změnu jízdních řádů a změnil přečíslování autobusů společně se zavedením nástupů předními dveřmi. A zkomplikoval tím život obrovskému množství lidí.
Jedním z očekávaných výsledků je méně přepravených černých pasažérů, jedním z reálných (osobní zkušenost z rodiny) výsledků je pozdní příjezd do práce a mnohem horší návaznost jednotlivých spojů.