Článek
Pokud jste pravák, zkuste si zapnout levou rukou hodinky na pravém zápěstí. Máte-li hodinky s korunkou (což je onen „čudlík“, kterým se upravuje čas), zkuste si jen tak cvičně něco změnit. A dojde vám, o kolik praktičtější jsou hodinky na levé ruce.
Moderní hodinky není třeba natahovat, a dokonce si samy upraví přesný čas při jeho změně z letního na zimní nebo obráceně, tak zatím si hodinky na pravou ruku cestu nenašly. Jenže pokud jste si to zkusili, tak víte, že toto umístění zásadně znesnadňuje natahování hodinek levou rukou.
Natahovací korunka
Už od dob, kdy se vyráběly hodinky na řetízku, aby se elegantně daly do kapsičky u vesty, byla umístěna „natahovací“ korunka u čísla tři, tedy napravo od ciferníku. U toho zůstalo. Jenže pokud jste si to zkusili, tak víte, že toto umístění zásadně znesnadňuje natahování hodinek levou rukou.
Pokusy nasadit korunku vedle devítky se sice objevily, ale tento typ se neprosadil. Hodinky se změnily ve šperk a v současnosti už nosíme na zápěstí malý počítač, který je propojený s emailem, telefonem, monitoruje naše životní funkce. Měření času je jen jedna z mnoha jeho funkcí, často ani ne ta nejdůležitější.
Mnohde jsou hodinky vnímány coby statusový symbol, mající představit svého nositele jako movitého, solventního a tedy finančně zajištěného. Na tom samozřejmě parazitují padělatelé, v Bangkoku se dají koupit padělky Rolexek za 20 dolarů, v Paříži za 30 euro.
Minuta za den
Padělky nejsou zrovna přeborníky v přesnosti. Ty z Bangkoku se zpožďují o minutu za den. „Já to vím a počítám s tím, ale ti, kdo je na mě vidí to neví a myslí si, že jsou pravé,“ poznamenal jeden z jejich majitelů, který se právě pomocí „luxusních“ dvacetidolarových Rolexek snažil vzbudit dojem serióznosti. Vzhledem k tomu, že se tento dojem snažil vyvolat, je jasné, že takovým nebyl.
Ty opravdu nejdražší hodinky stojí skutečné jmění. Hodinky mohou stát i 381 milionů korun. Nebo si můžete koupit jednoduché „retrodigitály“, které se dají koupit za pár stokorun a je jen otázkou času, kdy opět přijdou, jen coby retrovlnka, opět do módy.
Mnozí si je ještě pamatují, protože když se poprvé objevily na trhu, byly velkým hitem a předzvěstí, že digitalizace vtrhla do hodinářského byznysu. Zajímavé je, že dražší jsou stále mechanické hodinky s vysokým podílem ruční práce.
Úvodní snímek
Hodinky na fotografii stály před 11 lety 250 korun. Je na nich vidět, že jsou to pracanti. Prošly stavbami, procestovaly celou jihovýchodní Asii, navštívily Nový Zéland, Blízký Východ i Panamu. Rozhodně nejsou vodotěsné a nic jiného, než ukazovat přesný čas neumějí. Ostatně nic jiného se od nich ani nečeká. Jednou za čas je potřeba vyměnit baterku a prodřený řemínek. Rozhodně neslouží jako žádný symbol. A jako všechny ostatní mají korunku u číslice tři.
U opravdu drahých hodinek čekáte složitý strojek a vzácné materiály, včetně briliantů nebo kousků meteoritů. U proslaveného berlínského přechodu Checkpoint Charlie se dokonce prodávají hodinky se vsazeným kouskem Berlínské zdi.
Hodinky, povětšinou na levé ruce mohou být symbolem, ale vždycky jen zástupným. Solidnost se ukrývá jinde, než v jejich soukolích. A není definována počtem briliantů nebo váhou platiny.
