Proč vegetariáni tak prahnou po masu, že dochází až ke klamání zákazníka?

Důvodů, proč člověk přistoupí k vegetariánství nebo veganství může být celá řada. Od zdravotních přes etické. Dnes se rozmáhá „klimatická tíseň a environmentální žal“, což je stav duše, kterým naši předkové netrpěli. Je pravda, že chov dobytka a stoupající počet převážně masožravých lidí má nezpochybnitelný dopad na životní prostředí. Bohužel se v případě velkochovů opravdu jde až na hranu týrání zvířat.

Jenže nic z toho neomlouvá skutečnost, že vegetariáni a vegani chtějí fejkové „masové“ výrobky a výrobci jim je za příslušný obnos rádi poskytnou.

Kdyby vám někdo nabízel čokoládu, v níž by nebyl ani gram kakaa, asi byste zaváhali, zdali jde o čokoládu. U vegetariánské šunky není ani gram masa, přestože vyhláška 69/2016 jasně říká, že šunka je tepelně opracovaný masový výrobek a liší se jen podílem svaloviny (výběrová šunka ho má vyšší) nebo druhem zpracovaného zvířete (kuřecí, krůtí). Šunka ze sojových bobů je tedy logický protimluv. Dokonce existuje i veganský tatarák z červené řepy.

Špekáček je na tom podobně, obsahuje hovězí, vepřové i telecí maso, a nepřipouští se použití strojně odděleného masa a drůbežího strojně odděleného masa. „Názvy masných výrobků stanovené v příloze č. 7 nemohou být použity nejen pro masné výrobky, které vymezeným požadavkům neodpovídají, tím spíše pro výrobky čistě rostlinného původu. Nedovolené jsou i modifikace u nichž je patrné odvození od originální podoby označení. např. „špe*áček“, „špekáczek“, „špe-ká-ček“, „vegetariánský špekáček“ nebo „nešpekáček,“ píše se v materiálu Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Důvod je jednoduchý, docházelo by, a vlastně stále dochází, ke klamání zákazníka.

Naskýtá se logická otázka, proč se tak drží napodobeniny „masových“ názvů potravin, když je potřeba naopak jasně oddělit masové výrobky od nemasových. O to jde zejména vegetariánským konzumentům, lidský všežravec klidně uzenou sóju obarvenou paprikou pozře, ale vegan by bezesporu se záměnou za masitou variantu problém měl.

Místo zavádějící „vegetariánské šunky (složení non-GMO sójové boby, sůl, cukr, sójový olej, veganské koření) by se hmota klidně mohla jmenovat sojová směs. Místo vegetariánských párků už existují vegárky (složení geneticky neupravovaná sója 25%, řepkový olej, pitná voda, kukuřičný škrob, mořská sůl, přírodní koření).

Uznávám, že místo vegetariánský hamburger říct „houska s fazolemi a sójou“ nezní zrovna sexy, ale čeština je hravý jazyk a určitě by si s něčím podobným šikovný kreativec vyhrál.

Otázkou je, zdali není ve hře podvědomí. Jak ukazuje zubní vzorec i délka lidských střev, je člověk všežravec, a maso ke zdravému a plnohodnotnému vývoji potřebuje. Navíc ví, jak párek, šunka, sekaná nebo jitrnice vypadají. Ano, skutečně existuje vegtrnice, dokonce bez sóji, kterou zastupuje čočka a hnědá rýže.

Dost možná po nich vegetariáni i vegani podvědomě touží, byť nahlas deklarují opak. Jinak si totiž neumím vysvětlit, proč jak názvy, tak tvar mnohých vegetariánských pochutin záměrně připomínají masové výrobky.