Článek
Důvodů, proč člověk přistoupí k vegetariánství nebo veganství může být celá řada. Od zdravotních přes etické. Dnes se rozmáhá „klimatická tíseň a environmentální žal“, což je stav duše, kterým naši předkové netrpěli. Je pravda, že chov dobytka a stoupající počet převážně masožravých lidí má nezpochybnitelný dopad na životní prostředí. Bohužel se v případě velkochovů opravdu jde až na hranu týrání zvířat.
Jenže nic z toho neomlouvá skutečnost, že vegetariáni a vegani chtějí fejkové „masové“ výrobky a výrobci jim je za příslušný obnos rádi poskytnou.
Co je šunka a co špekáček
Kdyby vám někdo nabízel čokoládu, v níž by nebyl ani gram kakaa, asi byste zaváhali, zdali jde o čokoládu. U vegetariánské šunky není ani gram masa, přestože vyhláška 69/2016 jasně říká, že šunka je tepelně opracovaný masový výrobek a liší se jen podílem svaloviny (výběrová šunka ho má vyšší) nebo druhem zpracovaného zvířete (kuřecí, krůtí). Šunka ze sojových bobů je tedy logický protimluv. Dokonce existuje i veganský tatarák z červené řepy.
Tohle je pravý tatarák
Klamání zákazníka
Špekáček je na tom podobně, obsahuje hovězí, vepřové i telecí maso, a nepřipouští se použití strojně odděleného masa a drůbežího strojně odděleného masa. „Názvy masných výrobků stanovené v příloze č. 7 nemohou být použity nejen pro masné výrobky, které vymezeným požadavkům neodpovídají, tím spíše pro výrobky čistě rostlinného původu. Nedovolené jsou i modifikace u nichž je patrné odvození od originální podoby označení. např. „špe*áček“, „špekáczek“, „špe-ká-ček“, „vegetariánský špekáček“ nebo „nešpekáček,“ píše se v materiálu Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Důvod je jednoduchý, docházelo by, a vlastně stále dochází, ke klamání zákazníka.
Proč nemají vegani vlastní názvy jídel?
Naskýtá se logická otázka, proč se tak drží napodobeniny „masových“ názvů potravin, když je potřeba naopak jasně oddělit masové výrobky od nemasových. O to jde zejména vegetariánským konzumentům, lidský všežravec klidně uzenou sóju obarvenou paprikou pozře, ale vegan by bezesporu se záměnou za masitou variantu problém měl.
Místo zavádějící „vegetariánské šunky (složení non-GMO sójové boby, sůl, cukr, sójový olej, veganské koření) by se hmota klidně mohla jmenovat sojová směs. Místo vegetariánských párků už existují vegárky (složení geneticky neupravovaná sója 25%, řepkový olej, pitná voda, kukuřičný škrob, mořská sůl, přírodní koření).
Uznávám, že místo vegetariánský hamburger říct „houska s fazolemi a sójou“ nezní zrovna sexy, ale čeština je hravý jazyk a určitě by si s něčím podobným šikovný kreativec vyhrál.
Podvědomá touha po mase?
Otázkou je, zdali není ve hře podvědomí. Jak ukazuje zubní vzorec i délka lidských střev, je člověk všežravec, a maso ke zdravému a plnohodnotnému vývoji potřebuje. Navíc ví, jak párek, šunka, sekaná nebo jitrnice vypadají. Ano, skutečně existuje vegtrnice, dokonce bez sóji, kterou zastupuje čočka a hnědá rýže.
Dost možná po nich vegetariáni i vegani podvědomě touží, byť nahlas deklarují opak. Jinak si totiž neumím vysvětlit, proč jak názvy, tak tvar mnohých vegetariánských pochutin záměrně připomínají masové výrobky.
