Rakovinné buňky, které zabily svou nositelku, ale samy žijí dál. A vydělávají

Když Henrietta Lacksová, Američanka černé pleti (k tomu, proč je dobré zmínit rasovou příslušnost, se dostaneme později) dorazila do nemocnice Johna Hopkinse v Baltimoru, bylo jí jednatřicet let. Lékaři jí diagnostikovali mimořádně agresivní rakovinu děložního čípku, které o pár měsíců později, konkrétně ve čtvrtek 4. října 1951, podlehla.

Když jí chirurg Lawrence Wharton Jr. odebral část nádorové tkáně, tak ještě netušil, že právě získal buňky, které žijí ještě dnes, desítky let po smrti jejich nositelky. V laboratoři, kterou vedl George Otto Gey, zjistili, že buňky jsou mimořádně životaschopné, dělící se každých 20–24 hodin. Při takové životaschopnosti neměla H. Lacksová šanci. Buňky byly následně použity pro další kultivaci a vědecký výzkum. A zároveň vznikly podmínky pro mimořádně zajímavý soudní spor.

Pokud si myslíte, že Henrietta Lacksová dala souhlas k tomu, aby části jejího těla byly použity pro vědecké účely, tak se mýlíte. Buňky, které podle iniciál své nositelky získaly jméno HeLa se vydaly na svou pouť světem. „V padesátých letech něco takového nebylo zvykem ani u bělochů, natož pak u Afroameričanů,“ napsal Jaroslav Petr v časopise Vesmír v narážce na to, zda byl získán souhlas s odebráním tkáně pro vědecké účely.

O tom, k čemu buňky slouží, se nedozvěděla ani Lacksová ani její rodina. K té se informace dostala mnohem později, v době, kdy se staly mezi medicínskou veřejností HeLa buňky známé a v milionech kopiích se množily v laboratořích na několika kontinentech. I když samotná nemocnice Johna Hopkinse se na procesu odebrání finančně neobohatila, staly se HeLa buňky předmětem tvrdého obchodu.

Na první pohled to vypadá jako bizarní zbytečnost, jenže opak je pravdou. HeLa buňky stály u první vakcíny na dětskou obrnu, pomáhaly s vývojem léků na AIDS a v neposlední řadě se na nich testovala karcinogenita látek.

Příbuzní zesnulé Henrietty Lacksové se o životě buněk dozvěděli v roce 1975. Sice jim nějakou dobu trvalo, než se rozhoupali k činu, ale nakonec na něj došlo. Základem žaloby, kterou v roce 2021 podala rodina Lacksových na biotechnologickou firmu Thermo Fisher Scientific, byly nepřekvapivě peníze. Konkrétně fakt, že firma na buňkách jejich příbuzné vydělává a oni ne. „Pro představu o jejich širokém využití uvádí biomedicínská databáze PubMed přes 4 000 vědeckých publikací, v nichž tato buněčná linie hraje roli, publikovaných jen v letech 2022 a 2023. Farmaceutické společnosti vydělaly spoustu peněz na lécích založených na výzkumu s použitím HeLa a nespočet vědců si na experimentech s buněčnou linií postavilo kariéru, ale rodina Lacksových nadále žila v chudobě a bez zdravotního pojištění,“ píše Isabelle Bartram pro Biopolitical Times.

Ve svém materiálu cituje i Baen Crumpa, známého advokáta věnujícího se otázce občanských práv, jenž zastupoval i rodinu Lacksových.

„Zneužití Henrietty Lacksové představuje bohužel běžný boj, který zažívají černoši v celé historii USA. Utrpení černochů totiž pohánělo nesčetné lékařské pokroky a zisky bez spravedlivé kompenzace nebo uznání,“ zahrál Crump na rasistickou strunu.

Jelikož obecně je Amerika zemí neomezených možností, rodina odškodné získala, byť jeho výše nebyla zveřejněna. Mimosoudní vyrovnání tak otevírá široký prostor pro diskuzi. Buňky Lacksové rozhodně nejsou jediné, které byly použity pro výzkum a následnou komercionalizaci. Je tedy možné, že se časem ještě někdo další ozve. A už bude mít prošlápnutou cestičku.