Článek
Patříte-li mezi lidi, kteří už všechno znají a od všeho mají klíče, případně „telefon na Andyho“, nemá smysl, abyste četli dál. Kniha kovaného evolučního biologa je sice určena široké veřejnosti, ale zejména té její části, která ví, že toho vlastně ještě hodně neví.
Ústřičník velký v severním Německu
Popularizace vědy je extrémně těžká disciplína, protože autor musí sáhnout ke zjednodušení, což velmi nerada vidí část vědecké komunity a zároveň musí zůstal v rámci faktografické správnosti, aby si to u kolegů nerozházel úplně. Autor Sobeckého genu sáhl k populárnějšímu jazyku i tématu (létání a letu), které v patnácti kapitolách rozebral jak z hlediska fyziky, tak evoluce.
Let pelikánů v Panama City
„Podle průzkumu veřejného mínění provedeného v roce 2011 věří 77 % Američanů na anděly,“ sděluje autor na začátku knihy, kdy se odráží od snů o létání a vysvětluje, že běžný anděl „lidských“ proporcí by měl s létáním sakra problém. Pokud by měl mít tak velká křídla, aby ho unesla, musel by mít i obrovskou hrudní kost, kam by se upínaly svaly, což by mu značně zdeformovalo postavu a z hlediska lidské estetiky by vypadal poněkud neandělsky a postiženě.
Čtenář se dozví, jak funguje a v čem se liší let letadel, ptáků, netopýrů, pterosaurů i chvilkový stav beztíže u skoku blech. Dozvíte se, proč se vyplatí mravenčí královně ztratit křídla (předci mravenců byly okřídlené vosy), proč nelétá prase a jak rychle dokáže mávat křídly pakomárec (až 1 046 mávnutí za sekundu). Jak se při tisíce kilometrů dlouhých migračních cestách orientují ptáci a jak bizarní pokusy vedly k ověření migračních hypotéz. Jak se u erudovaného evolučního biologa dá předpokládat, vše je proloženo vysvětlujícími vsuvkami z pradávné minulosti a občasnou perličkou v novověku.
Letící Airbus A319-112 společnosti Air Malta
„Armády před vynálezem rádia používaly k dopravě zpráv poštovní holuby. Za první světové války používala britská armáda londýnský autobus jako polní holubník. Během druhé světové války Němci nasadili speciálně vycvičené jeřáby, aby lovili britské poštovní posly. To rozpoutalo ornitologické závody ve zbrojení a britští zvláštní agenti měli povolení jestřáby zabíjet.“
Některé informace sice s létáním nemají nic společného, přesto jsou logické… a překvapivé. „Velryby jsou sudokopytníci, přestože už žádná kopyta nemají,“ tvrdí Dawkins vědouc, že evolučně jsou hroši příbuznější velrybám než prasatům.
Většina z nás (autora těchto řádků nevyjímaje), co někdy viděla poštolku třepotající se na místě, si myslela, že je jen „vznáší“. Jenže ona letí stejnou rychlostí, jakou má protivítr, což ji stabilizuje na jednom místě. Kolibříci to ale zvládají jinak. Uvedené příklady slouží jen jako malá ukázka zajímavostí, které většinou souvisí s létáním či evolucí.
Kolibřík v Panamě
V poslední kapitole nezapře evolučního biologa, jehož dráždí nevědomost kreacionistů. „Na světě se stále najdou lidé, kteří nevěří v evoluci, a to i navzdory ohromnému množství důkazů, které svědčí v její prospěch. Chtějí věřit, že křídla ptáků a netopýrů jsou stejně jako křídla letadel dílem promyšleného designerského úsilí, že jsou výtvorem geniálního nadpřirozeného inženýra. Říká se jim kreacionisté. Na řádných univerzitách je nenajdete, zato v méně vzdělaných kruzích je jich víc než dost.“
Tropický motýl Anartia jatropae
Možná je to vůči teologickým fakultám poněkud nespravedlivé, ale faktem zůstává, že pokud někdo ve svém vzdělání opominul evoluci, tak ho za vzdělaného lze skutečně považovat jen stěží.
O knize S hlavou v oblacích se dá říct totéž, co říká Dawkins o článku od profesora Hardyho z roku 1938. „Je dokonalou ukázkou jasně srozumitelného, přátelského, takřka neformálního textu napsaného stylem, jaký by dnes už bohužel žádný vědecký časopis neakceptoval:“ Možná proto tak málo lidí čte vědecké časopisy, a dokonce i populárně naučný Scientific American na českém trhu zkrachoval.
Větrobýl jedenapůlstopý, Darwin předpověděl jeho létajícího opylovače s dlouhým sosákem. Lišaj Xanthopan morganii praedicta byl objeven až mnohem později
V knize najdeme narážky na Dawkinsovy knihy (Sobecký gen, Slepý hodinář či doposud do češtiny nepřeložený The extended Phenotype), nicméně není nutné je znát. S hlavou v oblacích je kniha na samostané téma, které myšlenkově i znalostně obohatí každého, kdo má alespoň stín zájmu o biologii.
Pro ptáčkaře a ornitology by měla být téměř povinnou četbou. Pro ty první pro zajímavé informace a pro profíky jako návod, jak o svém tématu psát tak, aby to lidi bavilo. Na ještě vyšší úroveň posouvají knihu i zážitek z ní ilustrace Jany Lenzové.
Dawkins R.: S hlavou v oblacích, 1. vydání, Brno, nakladatelství Dokořán, 2023., 304 stran, ISBN 978-80-7675-118-7
