Rozumíte modernímu umění? Často není čemu rozumět

OSB deska není nic jiného než štěpka slisovaná a slepená pryskyřicí. Levný, nepříliš kvalitní stavební materiál. Ovšem když ji kus uříznete, pověsíte do galerie, v tomto případě v Kutné Hoře, a dáte nepříliš originální název „OSB deska se svým prostorem“, tak máte umělecké dílo. Takhle samozřejmě můžete vystavit naprosto cokoli, a občas se to i děje. Vystavit se dá nejen stavební materiál, jako je lešenářská trubka, ale i hromadu odpadků.

Ostatně už se nejednou stalo, že „moderního umění neznalá“ uklízečka odstranila odpadky po umělcích, kteří je pečlivě do galerie naaranžovali. Třeba rozdrobené sušenky v „umělecké hodnotě“ 10 000 eur. V aktuálním kursu by šlo přes čtvrt milionu korun. Dost možná, že něco podobného máme právě teď doma, jen místo galerie použijeme ke „zhodnocení“ lopatku a smetáček.

Za moderní umění byla prohlášena řeřicha, která vyklíčila na dámských vložkách, i vesta ušitá z nepoužitých tamponů. V obou případech šlo o artefakty moderního umění, které měly upozornit „na problém, který trápí polovinu lidstva“. Pravdou je, že menstruace polovinu lidstva netrápí, neboť ani holčičky, ani dámy po přechodu nemenstruují. Kurátor výstavy tak sám sebe postavil do pozice učitele, který si stěžuje, že nemůže žákům vysvětlit, že poloviny jsou vždycky stejné, protože větší polovina třídy nedává pozor.

V zásadě jde mnohdy jen o pouhou provokaci. Poslední zásadní dílo, které mělo z tohoto pohledu smysl byla Duchampova Fontána pověšena v galerii. Dost možná, že to byla právě ona, která inspirovala neznámého umělce, který podobnou instalaci vytvořil v  pražské hospodě U Labutě. Hosté ji nazvali Blítko a na rozdíl od Fontany byla funkční, sloužila k tomu, co název naznačoval. Zařízení se po použití dalo spláchnout, takže by se Blítko dalo dokonce prohlásit nejen za užitečné, ale i užitné umění.

Základem moderního umění, zejména mladých umělců, je mnohdy nezastíraná snaha šokovat a omlouvat to tím, že umění přece překračuje hranice. Často v tom figuruje nahota nebo lidské intimnosti. Jejich vytažení na veřejnost je ono šokující „posunutí hranic“, stejně tak jako když Kateřina Olivová tančila nahá před dětmi školkového věku. Dostala se do médií, šokovala, takže cíle bylo dosaženo. Zatímco „umělkyně“ Olivová své nahé extempore uhájila, méně nahá (zahalená do šátku) tančící v Havířově, skončila po zásahu strážníků v nemocnici. Pravdou je, se nejednalo o pedagožku z Akademie výtvarných umění.

Pravdou je, že nahota v umění není nijak nová, návštěvníci „čtvrti červených luceren“ si nahých vystoupení v Bangkoku mohou dopřát za poměrně malý peníz. Jak daleko se dostalo moderní umění předvedl mladík, který pohodil v galerii vlastní brýle a s údivem sledoval, jak se kolem nich sdružují lidí a obdivují artefakt moderního umění. Dokonce i spálení velkých červených trenek se dá považovat za, svým způsobem, uměleckou performanci. A za překročení hranic, tentokrát zákonných, byla uděleno napomenutí. Holt ne každé umění bývá pochopeno.