Článek
Současná invaze štěnic ve Francii bude mít obrovský dopad na ekonomiku olympijských her. I kdyby se je podařilo z dějiště olympiády vyhnat, což není možné, už teď má Francie pověst parazity prolezlé země.
Štěnice samotné pořádání olympijských her neohrozí. Na to jsou ve hře příliš velké peníze. Když olympijskému výboru nevadily koncentrační tábory v Číně během pořádání olympiády, jsou nějací drobní hmyzí paraziti jen nepatrnou lapálií. Vyhubit ale nejdou.
Štěnice je domácí tvor nejen podle jména
Důkazem přizpůsobivosti štěnic je skutečnost, že v minulosti odolaly i poválečnému masivnímu nasazení jedovatému DDT. „Až do 80. let minulého století byly u nás štěnice považovány za téměř vyhubené. V posledních desetiletích však v důsledku rezistence vůči používaným insekticidům spolu s globalizací a stále častějším pohybem lidí dochází k opětovnému nástupu štěnic. Jejich výskyt už není žádnou vzácností a to nejen u nás, ale v celé Evropě,“ píší autoři knihy O parazitech a lidech. Aktuální zamoření Francie je jen špičkou ledovce, o které se ví práce díky připravované olympiádě. Francie je mezi lidmi na cestách dlouhodobě známá jak „štěnicově riziková“. Jenže právě s pořádáním olympijského klání se parazit může podepsat na obsazenosti hotelů, restaurací a následně i na samotných tribunách stadionů. Zvláště, když je jejich výskyt hlášen i z dopravních prostředků.
„Vlna paniky a znechucení se rozšířila po celé zemi, když cestovatelé zveřejnili fotografie a videa, která údajně zachycují hmyz v pařížském místním dopravním systému, vysokorychlostních vlacích a na letišti Charlese de Gaulla,“ napsal britský The Guardian a ani slovíčko „údajně“ informaci nezjemnilo.
Co na štětice pomáhá? Švábi
Štěnice jsou jako my. Jakmile se někde zabydlí, mají snahu se vracet. Současná věda zná asi stovku druhů štěnic a dříve než na člověku zřejmě sáli na netopýrech. Alespoň to tvrdí studie publikovaná v respektovaném Current Biology. Nicméně ty, kterým chutná lidská krev jsou jen tři.
Detail sacího ústrojí štěnice
Štěnice domácí zvaná postelní (Cimex lectularius), štěnice tropická (C. hemipterus), na jejíž šíření má vliv i současná vlna oteplování, a druh Leptocimex boueti, kterému sice více chutná krev netopýří, ale sání na člověku už bylo zaznamenáno. Potenciálně se ve vědecké komunitě mluví i o druhu Haematosiphon inodorus. V Česku žije celá řada druhů štěnic, které ale jsou pod rozlišovací schopností médií, protože neparazitují na člověku. Druh Cimex pipistrelli si lebedí právě v kožíšcích netopýrů. Nicméně i „naše“ štěnice mají své přirozené nepřátele. Patří mezi ně švábi, jenže tento způsob biologického boje by asi málokomu přišel atraktivní.
Lidská obydlí, vyhřívaná a plná „jídla“ jsou pro ně ideálním prostředím v němž dokáží i přežít tuhou zimu panující za okny. Současné klimatické změny nemají na jejich šíření zásadní vliv, naopak globální pohyb lidí a zboží ano.
V kontejneru i v kufru se snadno ztratí samička o velikosti několika milimetrů. A jediná samice může být základem nové kolonie a rozšiřujícího se ohniska. Důkazem jsou cykly v nichž se vracejí do lidských postelí. Ostatně anglický název bedbug, postelový brouk, ukazuje na místo, kde se s nimi lze potkat nejčastěji. Důvod je jednoduchý, ideální prostředí a hostitel ve spánku nikam neutíká, ani se nebrání.
