Článek
To se ne vždy u populárně naučných knih povede. Jen těžko si laický čtenář dokáže představit, kolik bylo nutno projít materiálů, utřídit je, dát je do smysluplných souvislostí a nakonec vybavit fotografiemi (a to nemluvím o práci grafiků, editorů, korektorů, tiskařů a dalších profesí), aby vzniklo tak komplexní dílo. Kniha stojí za každou korunu, kterou za ni vydáte. Mimo jiné proto, že je velmi pravděpodobné, že se k ní budete vracet.
Na cestě ke svatému Janu pod Skalou
Kniha v podtitulu začíná slovem „dějiny“ a jde skutečně až do nejstaršího osídlení v paleolitu. Nicméně nejprve se podívá pod kůži, a jde až na kost (doslova, nikoliv obrazně) svatému Ivanu a svatoivanské legendě.
Podrobný výzkum kostí údajně patřící sv. Ivanovu prozradil, že se jednalo pravděpodobně o muže (pánev, která by to definitivně potvrdila, chybí) živícího se hodně pohankou, mlékem a rozhodně nebyl vegetarián. Muž musel mít kontakty s okolím, nejen proto, že kdyby no něm nikdo nevěděl, tak by legenda nevznikla, ale i mléko musel od někoho dostávat. Mít kravku, to už vyžaduje víc, než jen poustevnický život v jeskyni.
Samotná legenda je podezřele podobná jiným podobným „poustevnickým“ legendám. Svatý Ivan, údajně nejstarší český poustevník, měl žít ve zdejší jeskyni. Jeho kult byl (kdo dnes zná poustevníka Ivana, že?) silně zakořeněný a dodával obci prestiž a hospodským zákazníky. Vtipné byly například půllitry s nápisem „Ukradeno z Ivanky ve Svatém Janě“.
Podle legendy se živil mlékem od laně, ale jak autoři správně poznamenávají, aby tomu tak bylo, musel by zabít koloucha v době laktace laně a pak ji „dojit“. A ani to by mu nevydrželo dlouho. Legenda není nic jiného než báje, nicméně přítomnost poustevníka zde rozhodně není vyloučená.
„I když reálná existence legendárního poustevníka je mnohými historiky zpochybňována, stal se jeho příběh důležitou součástí českých církevních dějin,“ dočteme se na straně devatenáct. Se svatým Ivanem se budeme v knize potkávat na různých místech. A pokud se do obce vydáte, což vřele po přečtení knihy doporučuji, tak mu rozhodně neuniknete. Navštívit můžete jeho jeskyni, kámen na kterém odpočíval, najdete ho na sochách i malbách. Pokud budete číst a sledovat obrázky pozorně, narazíte na spoustu zajímavých detailů. Svatý Jan pod Skalou má ve znaku (mimo jiné) kančí hlavu. A ta je i na křtitelnici s letopočtem 1576.
Velmi podrobně je zpracovaná historie benediktinského kláštera, kostela i obce, která prosperovala i díky náboženské legendě a poutím. Klášter byl sice zrušen už roku 1785, ale budovy strženy nebyly. Soudruzi z KSČ zde zřídili vězení, náboženský chod obce se pokusili zakázat, a samotné fungování obce rozvrátili. Hospody zanikly a pít se dala jen voda z pramene. Ta se v minulosti i stáčela a byla poměrně slavná.
Obecní znak a restaurace v pozadí. Hladem na výletě trpět nebudete
Procházka obcí s knihou pod paží, ideálně s poznámkami v notýsku, se může docela protáhnout, protože se budete zastavovat na mnohem více místech, než kdybyste šli nepřipraveni. Zdržíte se zkoumáním detailů jednotlivých soch, nebo můžete porovnávat historické snímky se současným stavem. Mimochodem, dnešní muzeum je bývalá škola. Stály tady lázně, a Svatý Jan měl dokonce vlastní elektrárnu. Dodnes se tady jedna z geologických lokalit jmenuje „U elektrárny“.
Samozřejmě nechybí ani popis přírodních podmínek a jejich využití člověkem. Kochat se můžete fotkami zde nalezených trilobitů, poměrně dost informací je věnováno Solvayovým lomům (jeden z autorů je geolog), kde je dnes funkční skanzen. Nechybí ani popisy zdejších ekosystémů. Jen lišejníků tady bylo nalezeno 130.
Prostě kniha o Svatém Janu pod Skalou uspokojí každého. Od náhodného turisty přes vášnivého křesťana, od historika po přírodovědce. A všichni si v ní najdou důvod, proč by se do obce a jejího okolí měli vrátit.
Pro lidi, kteří chtějí vědět víc je velmi příjemný závěr. Běžný čtenář zdroje ze kterých bylo čerpáno většinou přeskočí, ale pokud se do nich začtete, dozvíte se o existenci spousty zajímavých podkladů napsaných většinou v češtině. Ať už knihu budete číst pečlivě, nebo ledabyle listovat, vždycky narazíte na něco zajímavého. Nečekané podrobnost v textu nebo perličku na fotce. Třeba bourání vězeňské zdi, která obklopovala klášter, nebo historické obrázky etiket zde stáčené vody, kterou současní hygienici už k běžnému pití nedoporučují.
Žák K., Ševčík J., Cílek V., Majer M. A kol: Svatý Jan pod Skalou? Dějiny, genius loci a přírodní poměry, 2024, nakladatelství Dokořán, 336 stran.
