Článek
Dneska už se na výročí Velké říjnové socialistické revoluce lampionové průvody nepořádají, a celá záležitost upadá do historického zapomnění. A to i přesto, že naprosto změnila dějiny světa. Bolševici dobyli Zimní palác, car Mikuláš se stal nejprve vězněm a pak s celou rodinou i obětí, z Ruska posléze povstal Sovětský svaz, aby se po 69 letech rozpadl a znovu se z něj stalo Rusko.
Car, který nemohl přežít
Naděje umírá poslední. To si bezesporu myslel jak Mikuláš II., tak jeho Alexandra Fjodorovna Hesenská. Spolu s nimi byly uvězněny carovy dcery Olga, Taťána, Marie a Anastázie. Pro budoucnost byl pro bolševiky extrémně nebezpečný maličký syn Alexej, protože právně byl nástupcem trůnu. Dále s carovou rodinou zůstali, a nakonec zemřeli, doktor Botkin, kuchař Charitonov, sluha Trupp, kuchařský učedník Leonid Sědněva a pokojská Demidová.
Car s rodinou musel zemřít, protože kdyby k zavraždění jeho rodiny nedošlo, mohl by si kterýkoli z jeho potomků nárokovat ukradenou zemi. Bolševici tak zlikvidovali možnou konkurenci a rod Romanovců. Sluhové byli v podstatě „vedlejší ztráty“, ale hlavně svědci.
Popravčí a řidič Samochvalov
Zajatého cara s rodinou dopravili do Jekatěrinburgu z Carského Sela, kde byl v domácím vězení. Vlak s nimi dorazil na místo jejich posledního určení na jaře roku 1918. V té době tam sloužil Perfenijem Titovič Samochvalov, původně rolník, který se šplhal v bolševické hierarchii pomalu vzhůru. Důvěru si vysloužil mimo jiné popravami, které prováděl zastřelením.
Řečeno oblíbeným klišé, které mnohokrát zaznělo třeba v Norimberské soudí síni, prostě „jen plnil rozkazy“. Jinak byl v Jekatěrinburgu řidičem, a jedna z jeho nejdůležitějších cest byla do Ipatievova domu, kam dovezl cara s rodinou.
Dům důlního inženýra Ipaťieva, byl jeho majiteli z důvodů „zvláštního určení“ zabaven. Nebyl nijak stranou, naopak stál téměř v centru, v místech, kde se křížila Vozněsenská třída a Vozněsenské ulička.
Občan Romanov
Jedním ze způsobů, jak dát najevo carovi, že už nic neznamená, bylo oslovení. Komisař Goločenkin ho v Jekatěrinburgu oslovoval „občane Romanove“, což muselo ještě nedávnému vládci země znít neuvěřitelně bizarně.
Poslední minuty
Poprava byla schválena z nejvyšších míst, ale nesměla vzbudit rozruch. Pravděpodobnost, že by křik probudil okolní obyvatelstvo, byla minimální, navíc Ipaťievův dům bolševici hlídali ozbrojenou stráží. Carská rodina byla jejich nejcennějším rukojmím a zároveň největším problémem. V noci z 16. na 17. července 1918 velitel „domu pro zvláštní účely“ Jakov Jurovskij nechal carskou rodinu probudit. Lest byla poměrně jednoduchá a uvěřitelná. Všichni se měli obléknout a nastoupit do nákladního auta, které je mělo preventivně odvézt do bezpečí, protože se k městu blížily československé legie. Ovšem vzápětí se car dozvěděl, že auto ještě nedorazilo, tak mají počkat ve sklepě. Ten se stal jejich poslední místností, kterou v životě navštívili.
Místnost, kde byl zabit car Mikuláš s rodinou a služebnictvem
N. A. Sokolov v knize Zavraždění carské rodiny píše, že cara zastřelil velitel domu Jurovskij poté, co mu přečetl rozsudek. Ten ale musel být schválený z nejvyšších míst, takže o něm rozhodl Lenin s nejužším bolševickým kruhem.
Podle Ivana Plotnikova, profesora historie na Uralské státní univerzitě A. M. Gorkého, se zúčastnili popravy: Jakov Jurovskij, G. P. Nikulin, M. A. Medvěděv (Kudrin), P. Jermakov, S. P. Vaganov, A. G. Kabanov, P. S. Medvěděv, V. N. Nětrebin a J. M. Celms.
Vzápětí se rozpoutala chaotická střelba z pistolí Nagant (revolver belgické konstrukce v Rusku velmi oblíbené), nicméně Taťána, Anastázie a Marie byly částečně chráněny diamanty všitými do jejich oblečení. Nejednalo se o ozdobu, byly tam ukryty pro případ, že by se hodily na úplatky či vykoupení. Nakonec přišly ke slovu bajonety.
Tak přišlo Rusko o svého cara a naopak získalo bolševiky a následně kommunisty, kteří ve vraždách svých oponentů, ale někdy i politických spolustraníků, pokračovali a tuto praxi dál importovali. Soudruh Slánský by mohl vyprávět, kdyby ho jeho kamarád Gottwald nenechal popravit.
