Tanaka: biopleťová maska, která voní, zahání komáry, ale u nás nemá šanci

Barmánky používají bio pleťovou masku z kůry stromu, který je ve velké části jihovýchodní Asie domácím druhem. Recept je extrémně jednoduchý.

Kůra kvasoplodu vroubkovaného (Naringi crenulata) se rozemele na jemný prášek, smísí s vodou a vytvoří se tak pastovitá směs, která se poté nanáší na obličej.„Má účinnost jako prevence akné a mastné pleti, poskytuje jemnou a svěží texturu pleti,“ píše se ve studii publikované v Journal of Health Resources. Navíc příjemně jemně voní a zároveň má repelentní účinky, takže zahání komáry, což je v barmských tropech je bonus.

Díky nahnědlé barvě skutečně vypadá jako vrstva bláta natřená a uschlá na obličeji. Na první pohled to nemusí nic znamenat, protože i u nás ženy v rámci péče o pleť nanáší různé substance, včetně bahna z Mrtvého moře. Jenže s okurkami na očích či zabahněným obličejem nechodí na veřejnost. Rituál pleťových masek se odehrává v soukromí, zatímco v Barmě je součástí běžného života. Tanakou „ozdobené“ ženy jsou na vesnicích k vidění na tržištích i před svými domy.

Ve městě je tanakou „zdobených“ tváří k vidění mnohem méně než na venkově. Moderní mladé Barmánky sice tento zvyk znají, dokonce chápou repelentní i parfumerní efekt, ale zvyk považují za zastaralý a nemoderní. Zkrátka něco, co v době Facebooku a Tik Toku není in a cool.

Mládež to vnímá podobně jako oblékání se do tradičního kroje. Že to dělá babička na vesnici? No však víte, ty vesničanky… Navíc vrstva tanaky brání před opálením a světlá kůže je znakem kancelářské práce. Zatímco na poli se opálíte, v kanceláři jste před sluncem i vyčerpávající manuální dřinou chránění.

„Pro Barmánce je tanaka jedinečná a používá se jako kosmetický přípravek již více než 2000 let. Zmínky o ní se objevují již ve starověkých barmských textech a v muzeích lze nalézt pozůstatky zařízení, které používala starověká královská rodina k mletí tanaky,“ píší Anne Goldsberry, Alan Dinner, C William Hanke na stránkách studie Thanaka: traditional Burmese sun protection. Její použití je ale na ústupu a je otázkou, zdali se někdy vrátí do módy.

Moderní metody prokázaly, že se jedná o poměrně zajímavou léčivku. Podle serveru Flower of India (květy Indie) se pasta používá na vředy. Kořeny rozdrcené s cibulí, česnekem a vápníkem se používají při revmatismu; kůra kořenů se zpracuje na pastu a používá se při bolestech těla; práškové kořeny působí očistně a žaludečně, dokonce má působit i ke zvýšení ženské plodnosti. Plody a kořeny působí proti hlísticím, stahují, při průjmech a úplavici; sušené práškové plody povzbuzují, tonizují.

„Opadavý keř až menší strom, 3–10(–12) m vysoký, s borkou žlutošedou a s trny 1–2 cm dlouhými, vyrůstajícími jednotlivě nebo v páru z úžlabí listů. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 5–10 cm dlouhé,“ píše o kvasoplodu server botany.cz. Kromě kvasoplodu je k výrobě pasty používá i fenonie tmavá, i její pasta z kůry má chránit před slunečním zářením.