Článek
Už v létě UNESCO rozhodla, že boršč patří Ukrajincům, ale teprve teď na to má Ukrajina vlastní doklad. „Kultura ukrajinského vaření boršče byla dnes mezivládním výborem pro ochranu nehmotného kulturního dědictví složeným ze zástupců smluvních států Úmluvy UNESCO zapsána na Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, které potřebuje naléhavou ochranu,“ informovala před časem UNESCO na svých stránkách. Ono „dnes“ bylo v červenci letošního roku, tedy v době, když už byla válka na Ukrajině v plném proudu a matky oplakávaly desítky tisíc mrtvých. Na seznam UNESCO se dostal díky iniciativě ukrajinského ministerstva kultury, odbornice Maryny Sobotyuk a hvězdného šéfkuchaře Jevhena Klopotenka. Aktuálně to má Ukrajina potvrzené.
„Vítězství v bitvě o boršč je naše,“ napsal tehdy na Facebook ukrajinský ministr kultury Oleksandr Tkačenko. Podle ukrajinské ambasády v Česku se ukrajinský boršč v zemi vaří se od 14. století Každá hospodyně má vlastní recept tohoto tradičního jídla, který se navíc liší i v různých ročních obdobích. Základem je červená řepa a hovězí maso. To první dává barvu, druhé masovou chuť. Bílá smetana má sice na chuť taky vliv, ale ve skutečnosti jde o krásný estetický bonus.
Kvalitní hovězí je základ… i pro boršč
Rusové i Ukrajinci vnímají boršč jako své národní jídlo a v současné situaci je cokoli „národního“ v těchto dvou zemích vnímáno velmi kontroverzně. „To bude v Rusku mrzeníčko,“ zazněla jedna z reakcí na Facebooku pod oznámením, že Rusové přišli o svůj národní pokrm. Ve skutečnosti nepřišli, bude se tam samozřejmě vařit dál, jde jen o hru a brnknutí na národnostní strunu. Navíc si Rusové stejně budou dělat, co chtějí.
Jakmile se něco stane slavným, okamžitě se vyrojí napodobeniny. Typickým příkladem je portské nebo šampaňské. Portské je jen z hroznů rostoucích v údolí řeky Douro, což ale nebrání pražské botanické zahradě dělat „portské“ (nebo ho alespoň tak prezentovat) z hroznů z vinici svaté Kláry portským a Rusové dokonce deklarovali, že pravé šampaňské je vyrobené jen z ruských hroznů, zatímco to francouzské může být v Rusku označené jen jako šumivé.
