Únik informací: pro USA ještě větší průšvih, než se na první pohled zdá

Zpravodajka Deníku N v USA Jana Ciglerová v podcastu Deníku N 11. dubna řekla, že k uniklým datům mohlo mít přístup maximálně „pár desítek vysoce seniorních lidí“. Snažila se tím jasně říct, že se jedná o vysoce tajné informace, což je bezesporu pravda, a popsala, jak kombinace jednotlivých utajení pomáhá. Jenže onen průšvih má mnohem hlubší a mnohem skrytější obsah. Navíc (nejen) ruské špionáži ukazuje další cestu, jak proniknout hluboko do amerického systému tajných informací. Vlastně nejen jednu cestu, ale 1,2 milionu cest. Tolik lidí, tedy tolik potenciálních zdrojů má k informacím přístup.

Nad hlavami nám létají špionážní družice, umělá inteligence vyhodnocuje klíčová slova a kontext v němž byla řečena (zatímco my si naivně myslíme, že ji oblafneme hvězdičkou ve sprostém slově napsanou ve facebookovém postu). Skrytá není žádná běžná elektronická komunikace či telefonní hovor. Špionážní agentury pomocí vysoce vyvinutých softwarů sledují světový ruch, ale i tak se neobejdou bez lidských zdrojů. Klasičtí špioni, nejen ti s diplomatickým krytím, jsou stále extrémně důležitým prvkem pro získávání informací. Bez nich (HUMINT - Human Inteligence) se žádná pořádná špionáž neobejde. Své o tom ví USA i Irák, a bylo by naivní se domnívat, že české tajné služby nevytěžují zpravodajské informace pomocí spolupracovníků, běženců či agentů v zahraničí.

To, co je na úniku zpráv přísně utajovaného vojenského charakteru z hlubin amerických trezorů děsivé, že je nezískal zkušený zpravodajec, ani vysoce postavený pracovník, který přeběhl, ale jednadvacetileté „vojenské ucho“ s nízkým stupněm prověrky. Prostě vojáček, který měl potřebu se pochlubit na síti, k čemu všemu má přístup a jak je zklamaný postupem své vlády.

Podobně jako uklízečka bez prověrky vynese info z odpadkového koše kanceláří, kde má přístup, tak zhrzený Jack Teixeir vynesl info, které měl „jen“ zničit. Měl totiž přistup do místnosti, kde se ve fyzické podobě seznamovali lidé s tajnými informacemi. Někdo i tam uklízet musí. „Jednou z možností, o které hovořil například bezpečnostní expert Chris Kreb v CNN, je, že Teixeir měl přístup k místu, kde se informace sdílejí,“ poukázala na jednu z možností Jana Ciglerová.

Ovšem množství vynesených materiálů nesvědčí o tom, že by šlo o jednorázovou náhodu. Teixeir zřejmě informace vynášel vícekrát. A prošlo to, tedy, podařilo se mu to. Fakt, že byl odhalen mimo jiné i díky fotkám okolí místa, kde dokumenty přefocoval, tedy u něj doma, tak se mu povedlo vynést dokumenty v papírové podobě mimo základnu. Což je z hlediska „špionážní“ bezpečnosti ideální způsob, neboť při jakémkoli kopírování by za sebou zanechal elektronickou stopu.

Jakmile se jednou cokoli ocitne ve virtuálnu, není cesty zpět. A pokud se dokumenty začaly kopírovat a sdílet na sociální sítě, platí to o to víc. Není pochyb o tom, že ruská rozvědka už je pečlivě analyzuje a používá ve své další propagandě. Stejně tak není pochyb, že podobně smýšlejících bude v americké armádě celá řada, neboť rasismus je ve složkách americké armády hluboce zakořeněný.

Další smutnou zprávou je, že novináři z The New York Times odhalili mladíkovu identitu stejně rychle jako vyšetřovací orgány, což vedlo k bizarní situaci. Zatímco novináři si šli s mladíkem „popovídat“, agenti ho šli zatknou, ale chtěli, aby k zatčení došlo venku. Mladík měl doma zbraně a jako voják s nimi uměl zacházet. Hrozila možná ozbrojená konfrontace, čemuž se agenti chtěli vyhnout. Nakonec k ní nedošlo, ale přicházející novináři zatčení uspíšili. Takto vypadalo zatčení Jacka Teixeira.

Hlubokým hrdlem (Deep Throat) byl přezdívaný Mark Felt, byl jako náměstek ředitele FBI extrémně vysoce postavený a dlouho anonymní zdroj novinářů The Washington Post, který poskytoval informace vedoucí k aféře Watergate a rezignaci prezidenta Nixona. Jenže jak se ukazuje, tak abyste vynesli velmi citlivé informace, nemusíte mít ani vysokou prověrku, ani desítky let zkušeností. Jack Teixeir nechtíc ohrozil nejen plánované vojenské akce na Ukrajině a nechtíc „nahlas řekl“ to, o čem se dlouhodobě šeptá, ale i otřásl důvěrou mezi nejbližšími spojenci. Jím vynesené dokumenty dokládají, že USA sledují ukrajinského prezidenta nebo popisují tok zbraní tak, aby prodávající zůstal čistý a nedodal je přímo do konfliktu a vyhnul se tak přímému nařčení z podpory války. Konkrétně se jedná o Jižní Koreu, která dodává zbraně Polsku a co si s nimi Poláci udělají už není jejich věc. Přitom všichni vědí, že Polsko je jakousi potrubní poštou pro zbraně na Ukrajinu. Nešťastné jsou i vynesené informace o sledování přátel, které se tak nějak obecně tuší (ve špionážním polosvětě nikdy nikdo nikomu úplně nevěří). Vypadá to stejně hloupě, jako když se povídá o tom, že ve špitálech spí doktoři se sestřičkami a pak si to v oficiálním dokumentu o konkrétním vysoce postaveném lékaři přečtete.

Část dokumentů, které se díky Teixeirovi dostaly k Rusům, neměl spatřit nikdo mimo USA a jiné byly určeny jen nejbližším spojencům, s nimiž Američané sdílejí informace. Jenže ti teď vědí, že „sdílené“ informace nemusí být u nich úplně v bezpečí, a tak je důvěra poněkud nalomená. Už jen samotný fakt, že k nim měl přístup jednadvacetiletý mladík bez potřebného stupně prověrky je velmi neprofesionální. A znova připomeňme. Takových lidí je v USA 1,2 milionu.