Článek
Radioaktivní smolinec je baňatý jak rakovinný nádor
Nedá se začít jinak než radioaktivitou. Radioaktivní smolinec dost možná stál za rakovinou i smrtí Marie Curie-Skłodowské. Byť hornina nepochází z Příbrami, ale z Jáchymova, uvádí smolinec příběh radioaktivity, který se pak prolíná celou Uranovou Příbramí. Pokud máte jen trochu fantazie, tak u fotky smolince (str. 23) si opravdu můžete představit rakovinné bujení. Lesklé, hladké, černé. Slavná Polka díky výzkumu radioaktivity téměř oslepla, potratila a nakonec na rakovinu zemřela. Ironií osudu je, že v den její smrti podal Leó Szilárd patent na princip atomové bomby.
Na prvních stranách kniha představuje prvopočátky výzkumu radioaktivity a následně se podrobně věnuje historii těžby na Příbramsku. Právě tady, v Březových horách, bylo v roce 1875 dosaženo hloubky 1 000 m pod zemský povrch. Příbramsko se řadilo k jednomu ze světově nejdůležitějších uranových ložisek na světě. Samotný uran ale není prvním prvkem, který se v Příbrami těžil a město proslavil, už dříve oblast bohatla na těžbě stříbra.
Když se řekne uran, je to jako by se řeklo atomová bomba. Není divu, vždyť 6. srpna 1945 byla svržená první atomová (uranová) bomba na Hirošimu a už 23. listopadu 1945 byla podepsána dohoda o tom, že veškerá uranová ruda z našeho území bude odvezena do Sovětského svazu. Československo se tak aktivně podílelo na atomovém vyzbrojování a výzkumu SSSR.
Haldy po těžbě jsou dnes unikátními ekosystémy.
Nuda ve vzpomínkách
Kniha obsahuje 8 kapitol, z nich poslední tři jsou věnovány živé i neživé přírodě (mineralogie, rostlinstvo a živočichové). Nejobsáhlejší kapitola, rovných 100 stran, je věnována vzpomínkám pamětníků, od havíře, střelmistra až popolitického vězně, což je u 384stránkové knihy zbytečně moc. Ve srovnání s podobnými publikacemi, jako byly Střední Brdy nebo Krajem Joachima Barranda, jsou rozsáhlé vzpomínky vadou na kráse. Jako by bylo potřeba nahnat text, byť vzpomínkám nelze upřít jistou informační hodnotu. Nevýhoda této kapitoly je, že pamětníci řeknou jen to, co chtějí říct z toho, co si pamatují.
Josef Keřka vzpomíná, jak jako dítě přišel do hospody dobře napojených havířů. Jeden z nich pomohl natočit pivo do džbánku pro tátu a ještě mu koupil čokoládu. „Začal jsem poznávat, že na první pohled drsní uraňáci jsou jsou ve skutečnosti dobrosrdeční chlapi,“ vzpomíná Keřka. Ani slovo o domácím násilí a poměrně rozšířeném alkoholismu. Podobně jsou jen v náznaku zmíněné hrubé prohřešky proti bezpečnosti práce. Zato je vyzdviženo, jakým byla uranová Příbram státem ve státě.
Hodně zajímavá je historická část týkající se poválečných událostí a akcí spojených s okupací v roce 1968 včetně tzv. Bytízké vzpoury, kdy se vězni nasazení v uranových dolech pokusili prchnout. Marně.
Svatováclavský dub na Svaté hoře v Příbrami.
Pro amatérského přírodovědce jsou přírodopisné kapitoly námětem k výletu, neboť haldy jsou v knize představeny a podrobně popsány coby extrémně zajímavé ekosystémy. Ostatně vyvezená hlušina je stále zdrojem nových nálezů a cílem výprav zkušenějších i méně zkušených mineralogů.
Knížku, jak už bývá u této edice Nakladatelství Dokořán dobrým zvykem, doprovázejí skvělé fotografie, ať už nově z dronu, či historické. Pokud se na Příbramsko chystáte, ať už ve vzpomínce na politické vězně, do hornického muzea nebo na Svatou horu, známé mariánské poutní místo, rozhodně si Uranovou Příbram vezměte jako studijní literaturu.
Cílek V., Velfl J. a kol: Uranová Příbram, nakladatelství Dokořán, 2022, 384 stran, ISBN: 978-80-7675-067-8
