Urna pro Stalina měla být narozeninovým darem. Než ji stihl dostat, zemřel

Poláci mají se Sovětským svazem i s dnešním Ruskem dlouhodobě napjaté vztahy. Je těžké se tomu divit, nejprve Stalin společně s Hitlerem přepadli Polsko, čímž zahájili 2. světovou válku, následně v Katyni vyvraždili zhruba 22 000 Poláků, převážně důstojníků a inteligence a nakonec si zemi nechali jako svůj satelit. Poláci měli proto mnoho důvodů Stalina nenávidět, takže výroba jantarové urny mohla vypadat jako krutý žert. Na druhou stranu šlo o výrobek značné hodnoty, takže přece jen šlo o dar, který nebylo dobré brát na lehkou váhu.

Původně šlo o ryzí umělecké dílo, které Polsko reprezentovalo na Světové výstavě v Paříži roku 1900. Gruzínec Stalin, původním jménem Josif Vissarionovič Džugašvili, měl dostat vázu od města Gdaňska roku 1952 k narozeninám. V roce 1953 byla odeslána do Bialej Podlaskiej, města na východě Polska nedaleko tehdy sovětského, dnes běloruského Brestu.

Urna se bohužel z důvodu smrti sovětského vůdce vrátila, nejprve do Národního muzea v Gdaňsku, později, v roce 1973, do Muzea města Gdaňska. Dnes je urna pro Stalina jedním z exponátů Muzea jantaru v Gdaňsku umístěném v bývalém historickém vodním mlýnu. Trochu mezi ostatními exponáty zaniká, nebýt popisky, mohla by být považována za jeden z mnoha vystavených uměleckých předmětů. Její tvar antické vázy se k plánovanému účelu docela hodí. Jejím autorem je Gustaw Friedrich a kromě samotného jantaru obsahuje mahagonové, ebenové a stříbrné prvky.

Stalin během svého života proslul jako paranoický diktátor, který neváhal nechat popravit i své nejbližší spolupracovníky. Jelikož 28. února 1953 nakázal, že nechce být rušen, pokud se neozvou zvuky svědčící o tom, že je vzhůru, nikdo neměl odvahu vejít do jeho soukromých prostor. A to i přesto, že po pitce předešlé noci se celý den z jeho komnat žádné zvuky neozvaly. Až teprve pozdě v noci 1. března k němu zašla hospodyně Matrena Butusová, jež ho našla v bezvědomí, pomočeného a těžce dýchajícího. Přivolaný lékař konstatoval extrémně vysoký tlak, na který Stalin trpěl a hemoragickou mrtvici.

I přes snahu snížit tlak přikládáním pijavic Stalin 5. března 1953 v 21.50 zemřel. Vyrojily se pochybnosti, zdali nebyl otráven warfarinem nebo podobným antikoagulantem. V odborné studii, kterou publikoval Matthew D. Turner, autor podobné závěry považuje za silně nepravděpodobné. Proběhla pitva, jejíž zpráva se nezachovala, a pokusy o balzamování těla, které bylo po tři dny vystaveno v Domě odborů. Několik let pak bylo v Leninově mauzoleu a nakonec bez obřadu skončilo v roce 1961 u zdi Kremlu. „Jedním z důsledků jeho smrti byl návrat komunistické strany jako hlavního centra moci po letech, kdy byla tato organizace spolu se všemi ostatními sovětskými institucemi podřízena rozmarům jediného muže,“ vysvětluje zajímavý efekt Stalinovy smrti Encyklopedia Britannica.

„Stalinova váza“ se stala nakonec „jen“ dalším muzejním exponátem v místem vysoké koncentrace výskytu pravěké pryskyřice. Tu místní umělci dodnes zpracovávají do podoby nejrůznějších šperků.