Článek
Postavme proti sobě režiséra Stracha, v jehož vánočních pohádkách dobro vyhrává nad zlem a režiséra Mádla, který natočil Vlny, kde naopak zvítězilo komunistické zlo. Strach kryptokomunisticky v médiích prohlašuje, že v nich vystupovat nesmí a okopává kotníky demokracii, za kterou Mádl dlouhodobě lobuje.
Zatímco Strach tvrdil, že „se dostáváme někam, kde jsme byli v těch padesátých letech. Ty neříkáš to, co my si přejeme slyšet, nesmíš do médií, nesmíš filmovat a buď rád, že tě nezavřeme někam do kriminálu nebo do koncentráku,“ Mádl spolu s Marthou Issovou v roce 2020 vystupoval ve volebním spotu Přemluv bábu. Tam bylo cílem ukázat na riziko, že by pomocí hlasů důchodců volby mohl vyhrát agent StB s krycím jménem Bureš.
Oba dva, jak Strach, který se bojí, že nebude moct vystupovat, a tak chtěl vystoupit mezi dezinformátory, tak Mádl, který natočil nejlepší český film o novodobé historii, jsou myšlenkově konzistentní. Tedy téměř.
Mádl, i přes brutální proruskou úderku, která se snaží ovládnou veřejný prostor, film natočil, Strach nakonec dostal strach, a na rozdíl od Putinova medailisty Nohavici, mezi dezinformátory v Příčovech nedorazil.
Sovětské okupační tanky v Praze
Vlny ukazují syrově sílu komunistické manipulace, vydírání a zastrašování, což je něco, k čemu by se komunisté a celá antidemokratická scéna ráda vrátila. Naštěstí jak ukazují případy odsouzených rusofilů, nemají to až tak jednoduché.
Vlny jsou filmem, který připomíná léta 1967 – 1968. Finále je přepadení a následná okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy se Sověty v čele. To je historická linka, která se díky školním osnovám vytrácí z historické paměti. Zrůdnosti komunismu se totiž nesměly připomínat a tak se ostří vzpomínek těch odvážných otupilo a ti zbabělí ho připomínat nechtějí.
Anketa
Další linka je nepříjemně aktuální. Zatímco ve filmu je hrstka statečných rozhlasáků snažících se pravdivě informovat i s rizikem vyhazovu a kriminálu, v Česku bez řečí zůstaly celé týmy novinářů, aby psaly to, co si agent StB přál. Někteří si naivně mysleli, že do nezávislosti médií estébák mluvit nebude, ovšem téměř okamžitě po převzetí se pokusil zasahovat do chodu redakcí.
A tak v obsahově vyprázdněných Lidovkách a Idnes zůstaly celé týmy, aby šířily informace a manipulace, které si jejich majitel přál. O to, aby tomu tak skutečně bylo, se starali lidé přímo Babišem dosazení. Estébácké praktiky jak vyšité. Komu se to nelíbilo, ten odešel.
I přes historickou dějovou linku jsou Vlny až nepříjemně aktuální. Ukazují, jak těžké je být odvážný, a jak snadno se dá vydírat. Zatímco ve filmu píší fejkové dopisy do redakce zahraničního vysílání Československého rozhlasu agenti StB, dnes jsou na příspěvky nasazovány ruské trollí farmy a využívání „užiteční idioti“.
Někteří jsou jen hloupí, zhrzení a nespokojení, jak to trefně vystihl koordinátor strategické komunikace vlády Otakar Foltýn, u jiných se lze právem domnívat, že jsou přímo napojeni na ruskou dezinformační linku. Typickým příkladem je Kateřina Konečná, která za plat europoslankyně bojuje proti Evropské unii, nebo František Ringo Čech, který „držel pero, ale antichartu nepodepsal“.
Jménům jako Čech, Strach, Konečná, Bohdalová, Zeman, Klaus… musí být Mádlův film velmi nepříjemným. Naštěstí dlouhé ovace v Karlových Varech, které následovaly po dokončení promítání naznačují, že si diváci propojení historie a současnosti uvědomují. Tvrdí se, že kdo si nepamatuje historii, je nucen ji opakovat. Proto se komunisté snažili svou část dějin z dějepisu vymazat a Mádl ji nádherně připomněl. I proto by se film měl stát součástí učiva. Abychom nezapomínali a nemuseli znovu prožít smrtelně nebezpečnou komunistickou šikanu.
