Článek
Kniha Andrewa Dubbinse může čtenáře lehce zmást svým názvem. Nezabývá se přímo elitní jednotkou americké armády NAVY SEAL, známou například díky dopadení a zabití Usamy bin Ládina, nýbrž jejími předchůdci. Píše o členech speciálních námořních bojových demoličních jednotek Navy Combat Demolition Units (NCDU), na jejichž základech později jednotky NAVY SEAL vyrostly. Byli to oni, kteří se jako první vylodili v Normandii, aby odstraňovali podvodní překážky, aby mohlo vůbec k vylodění dojít. Totéž platí o práci na řadě tichomořských ostrovů. Nejde však o běžnou literaturu faktu, nýbrž o vzpomínky George Morgana, který tyto události zažil a přežil. Vzpomínky líčí vznik a práci jednotek „demoličních žabích mužů“. Kromě Morgana se kniha soustředí i na velitele jednotky Drapera Kaufmanna.
Admiral Draper L. Kauffman
Při čtení je však třeba být opatrný při přijímání faktů, některé informace v knize se místy rozcházejí s historickou realitou. „Černý kouř vycházející nad Pearl Harborem, kde se nacházely poničené, potopené a převrácené bitevní lodě z kdysi mocné americké Tichomořské flotily,“ popisuje Dubbins následky japonského útoku, který předcházel vstupu USA do 2. světové války. Jenže skutečnost je taková, že sice bylo potopeno nebo poškozeno všech osm kotvících bitevních lodí, zničeno 188 letadel a 155 dalších poškozeno, zabito 2403 mužů a 1282 jich bylo zraněno, ale nepodařilo se zničit ani jednu americkou letadlovou loď, neboť všechny byly v době útoku mimo přístav.
USS Arizona během japonského útoku 7. prosince 1941
Také přístavní zařízení včetně loděnic a nádrží paliva zůstalo téměř nepoškozeno, a tak Pearl Harbor mohl být i nadále využíván jako námořní základna. Jak se později během války ukázalo, letadlové lodě coby „plovoucí letiště“ nakonec byly nejdůležitějším prvkem americké války v Tichomoří. Navíc šest z osmi v Pearl Harboru napadených bitevních lodí bylo opraveno a vrátily se zpět do služby – začaly ztrácet na důležitosti. Takže nejdůležitější lodi Tichomořské flotily zůstaly během útoku nepoškozeny, což se Japoncům později vymstilo.
Logo Naval Special Warfare Development Group.
„Každodenní plavání v rozbouřeném oceánu, plavání s těžkými batohy, šestnáctikilometrové běhy po písku, zrádná překážková dráha a výcvik plavení se na gumových člunech, to všechno s minimálními příděly spánku a potravy.“ Dubbins základní výcvik demoličních potápěčů, jejichž hlavním úkolem byla likvidace podvodních nástrah s cílem umožnit bezpečné vylodění invazních jednotek.
Dubbinsův popis událostí je autentický, akční a nesmírně poutavý. To, co kdysi bylo plnohodnotné a extrémně nebezpečné „povolání“ v rámci služby v amerických námořních bojových jednotkách 2. světové války, se nakonec stalo základem pro výcvik jedné z nejefektivnějších a nejprestižnějších speciálních jednotek světa – US NAVY SEAL. Nejen milovníci military literatury, ale i fandové speciálních jednotek by si tenhle kus dějin měli přečíst. NAVY SEAL jsou známí, jejich předchůdci z NCDU mnohem méně.
Dubbins, A.: Navy SEALs: Počátky jednotek za druhé světové války, nakl. JOTA, 2023, Brno, ISBN 978-80-7689-177-7
