Článek
Jdu do obchodu jen pro jedno.
Máslo.
Je v akci.
V hlavě už slyším tu radostnou melodii: „Tohle zvládneš! To se ti dneska povede!“
Přicházím k lednici. A tam…
jedno jediné máslo.
Cedulka křičí:
„AKCE – 49,90 Kč!“
Sahám po něm ve stejný moment jako paní vedle.
Letitý kabát, tvrdý pohled, leták v ruce. Vypadá, že už pár slevových válek přežila.
Obě se zarazíme.
Jen si tak beze slov vyměníme pohled: „Která to asi víc potřebuje?“
Vezmu to máslo já nebo ona…
Nechám jí ho a kupuju si Perlu a ta paní dává máslo do košíku.
Jenže pak:
„Máte naši aplikaci?“ ptá se pokladní.
„Ne.“
„Tak to máte smůlu. S aplikací je to za 49,90 Kč. Jinak 79,90.“
Paní ztuhne.
Zaskočeně kouká.
Myslí si, že je to chyba.
Že se to vysvětlí.
Nevysvětlí.
A tak vstupuju já – srdce ještě trochu hrdinské:
„Já tu aplikaci mám. Můžu vám to koupit na ni, chcete?“
Paní se usměje.
Ale než dojde ke slzavému happy endu, ozve se z pokladny:
„To nejde, sleva je jen pro účet, na který je aplikace registrovaná. A jen na jeden kus denně.“
Ticho.
Já koukám.
Paní kouká.
Pokladní kouká do obrazovky, protože lidský kontakt už je dávno za hranicí pracovního úvazku.
A tehdy mi to dojde.
Tahle sleva není pro lidi.
Je pro systém.
Pro ty, co se zaregistrovali.
Co sdíleli číslo, mail, souhlas se zpracováním dat.
Pro ty, co se nechali zaevidovat do digitální armády konzumu.
Sleva dnes není cena.
Sleva je odměna za poslušnost.
Za to, že jste aplikaci nechali přístup k poloze, kontaktům a soukromí.
Paní to máslo v tichosti vrátila.
Poděkovala.
A odešla.
Já tam zůstala stát s tím máslem v ruce a necítila jsem se jako vítěz.
Spíš trochu trapně. A jako součást systému, co odměňuje jen ty, co se vzdali soukromí.
Nechápala jsem, proč jí ho nemůžu koupit, když tu aplikaci mám.
Možná to nešlo.
Nebo jen prodavačka neměla náladu to řešit.
Nevím.
Snad to vážně není tak přísné.
Tedy… doufám.
Dřív jsme chodili do obchodu.
Dnes chodíme do datového trhu.
A ne všechno tam koupíte za peníze.
Něco musíte zaplatit souhlasem.
A kdo ho nedal?
Ten má prostě smůlu.
