Článek
V posledních měsících česká veřejnost sleduje skandály, které otřásají důvěrou v psychiatrii. Kauzy znásilnění a vydírání pacientek, ukázala nejen zrůdné chování jednotlivce, ale i selhání systému, který takové jednání roky kryl nebo přehlížel.
Proč právě psychiatři?
Psychiatrie je obor, kde má lékař extrémní moc – rozhoduje o diagnóze, léčbě, hospitalizaci i o tom, zda pacient „vidí realitu správně“. Je to vztah nerovnováhy, kde pacient často nemá komu jinému věřit a kde odpor může být vyložen jako příznak nemoci.
Tato moc – v rukou člověka s nulovou empatií – se může proměnit v nástroj ponižování, manipulace nebo sexuálního zneužívání. A když se to děje za zavřenými dveřmi ordinace, oběť má mizivou šanci se bránit.
Problém „staré gardy“
Některé z nejhorších kauz se týkají lékařů, kteří začínali kariéru ještě za totality.
Tehdy byla psychiatrie i nástrojem politického nátlaku – „neposlušné“ lidi označit za duševně nemocné a umlčet je léky nebo hospitalizací. V tomto prostředí mohly vyrůst osobnosti, které se naučily, že jejich moc je prakticky neomezená a že za zavřenými dveřmi se děje „co je potřeba“.
Tito lékaři si mnohdy dodnes drží představu, že oni jsou „nedotknutelní“ – a systém jim to bohužel umožňuje.
Proč systém selhává
- Chybí kontrolní mechanismy – inspekce se dívají hlavně na papíry, ne na skutečné chování lékařů k pacientům.
- Kolegiální mlčení – „neperme špinavé prádlo na veřejnosti“ je stále běžný postoj.
- Strach obětí – pacienti mají pocit, že jim nikdo neuvěří, nebo že jim to jen přitíží při léčbě.
- Slabá etická pravidla – v praxi se často neřeší, že terapeut a pacient jsou v přímém nerovném vztahu, kde jakýkoli sexuální kontakt je nepřípustný.
Nejde o „pár zkažených jablek“
Když se objeví případ, slyšíme ujišťování: „To je výjimka, většina psychiatrů je poctivá.“ Jenže zkušenosti pacientek, které se odvážily promluvit, ukazují, že obtěžování a manipulace nejsou ojedinělé – jen o nich málokdo mluví.
Podle některých organizací se s neetickým či sexuálně nevhodným chováním zdravotníků setkalo až jedno z deseti žen.
Co je třeba změnit
- Povinné etické školení a supervize pro všechny psychiatry, bez ohledu na věk a „zásluhy“.
- Nezávislý orgán pro stížnosti – mimo strukturu nemocnic a profesních komor.
- Ochrana oznamovatelů – aby pacientky i kolegové mohli bezpečně upozornit na zneužívání.
- Nulová tolerance – sexuální kontakt s pacientem = okamžitá ztráta licence.
Staré přísloví říká, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.
Psychiatrie je obor, kde se moc může stát vším – léčivým nástrojem i zbraní.
A dokud se nebudeme dívat na ty, kdo ji zneužívají, přímo a bez strachu, budou mezi námi dál chodit „lékaři“, jejichž skutečná diagnóza by patřila do učebnic – jen ne na vizitku vedle titulu MUDr.
