Tradiční rodina? Odpůrci LGBT sňatků mají největší problém sami se sebou

Typickým znakem totalitního režimu je, že zasahuje do všech stránek veřejného i soukromého života, přesněji smazává mezi nimi rozdíl. Česká republika již není totalitním státem přes 30 let, přesto tady jeden totalitní prvek stále přetrvává a drží se nás tak urputně, jako se drží Václav Klaus cizí propisky. Řeč je o zákazu manželství pro homosexuální páry.

V progresivním přístupu vůči LGBT sňatkům už nás dokonce předstihly i takové státy, jako je Uruguay nebo třeba Estonsko, zatímco my, jako poměrně vyspělá země ve střední Evropě, zůstáváme v tomhle ohledu stále myšlenkově ve středověku.

Zkusil jsem se tedy zamyslet nad tím, jaký typ lidí má u nás tendenci s tímto totalitním prvkem souhlasit, nebo jej dokonce aktivně prosazovat.

Jako první se nabízí lidé, kteří by chtěli zpátky totalitní režim. Za totality měli pohodu a klídek, stačilo jim někde se „zašít“ a moc nevyčnívat. Jejich práce, kterou nemají rádi, tak pro ně byla více snesitelná. V demokracii dělají často tu stejnou práci, kterou v totalitě nenáviděli a ještě navíc si musí na sebe vydělat. Na demokracii nadávají, protože neumí využít její výhody a nejvíce je štve, že ostatní lidé ty výhody využít umí.

V demokracii můžeme svobodně cestovat a vydělávat si peníze, jakým způsobem chceme. Totalitáři však neví, co si s touto svobodou počít, a potřebují, aby za ně někdo rozhodoval. Nikdy si nepřiznají vlastní chybu a za jejich problémy vždy může někdo druhý, typicky vláda. Jsou zvyklí, že jejich život řídí někdo jiný a cítí extrémní diskomfort, když mají nést odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí.

Tato frustrace z vlastní neschopnosti pak u nich často vede k touze po návratu ke starým pořádkům. Zakázali by ostatním cestovat, zakázali by ostatním svobodnou volbu povolání a zakázali by také LGBT sňatky, protože jim totalitní režim řekl, že je to špatné.

Další kategorií lidí, která by chtěla zakázat LGBT sňatky, jsou xenofobové. Už z podstaty své fóbie mají strach ze všeho cizího, se kterým pak pracují političtí extrémisté a přetavují ho u xenofobů v nenávist.

Xenofoba tak velmi dráždí, když vidí cokoliv jiného než heterosexuálního bělocha. Typicky ho podráždí fotka černocha při reklamě na zboží, fotka muslimské dívky pod titulkem v novinách nebo třeba homosexuální postava v televizním seriálu.

Když se kdekoliv objeví něco jiného než heterosexuální běloch, tak to xenofobové vnímají tím způsobem, že jim chce „někdo něco vnutit“.

Xenofob většinou příliš neopouští hranice svého státu, nebo dokonce svého okresu. Celý život zůstává izolovaný ve své rodné vesnici, kterou opouští jen tehdy, pokud jede do práce, nebo na víkendovou návštěvu za svou tetou. Kvůli tomu nemá tušení, že na světě existuje více typů lidí, kteří jsou většinou přátelští a úplně v pohodě.

Xenofob vnímá lidi jiné barvy pleti a jiné sexuální orientace jako pomyslnou říši zla, která se nachází pouze za našimi hranicemi a která nás chce ovládnout. Není tedy překvapením, že se xenofob kvůli svému iracionálnímu strachu ze všeho cizího vymezuje také proti LGBT sňatkům.

Homofob se na rozdíl od xenofoba zaměřuje pouze na homosexuály, a to většinou proto, že mu homosexualita připadá zvrácená a nechutná.

Můžeme se bavit o tom, co je zvrácené a nechutné. Jestli je to láska dvou mladých lidí, nebo homofobova manželka s knírkem, ze které se stal po dvaceti letech manželství jeho chlupatý kamarád.

Ani v jednom případě to však není důvod uchýlit se k totalitním praktikám, protože homofobovi by se také nelíbilo, kdybychom ho a jeho manželku označili jako „nechutný pár“, který nemá právo na manželství.

Kvůli svému iracionálnímu strachu z homosexuality však homofob nemá problém páchat to stejné zlo na druhých lidech a vymezuje se proti LGBT sňatkům.

Největší obavou homofoba je to, že jeho dítě bude homosexuální, a tak je pro zákaz naprosto všeho, co homosexualitu připomíná. Úplně při tom vytěsňuje vědecký fakt, že homosexualita má vrozený a genetický základ.

Náboženství může být dobrá věc, protože dává lidem pocit víry v „něco většího“. Lidé díky náboženství věří, že nad nimi stojí někdo silnější, což jim dodává pocit sebevědomí a na tom nevidím nic špatného.

Náboženství může také v lidech podporovat disciplínu dodržovat určité morální hodnoty, kterým díky náboženství věří a chovají se díky nim ohleduplněji k ostatním lidem.

Problém nastává, když člověk postaví své náboženské hodnoty nad ty demokratické a začne ostatní lidi nutit žít podle svého náboženství. Najednou se tak z doposud neškodného člověka stává rázem totalitář, který chce zasahovat ostatním občanům do jejich soukromého života.

Následující skupinu lidí budu dávat do uvozovek, protože nemám na mysli heterosexuální páry, které spolu vychovávají děti, ale lidi, kteří heterosexuální rodinu vnímají jako ideologii a nic jiného netolerují.

„Zastánci tradiční rodiny“ jsou obvykle členy jedné z výše uvedených skupin, nebo rovnou jejich kombinace. Vypozoroval jsem ale u nich ještě jeden zajímavý prvek navíc a to ten, že ve své „tradiční rodině“ často nejsou tak úplně šťastní.

Nevybrali si svého partnera z lásky, ale protože na ně zbyl. Nepřipadal jim atraktivní, ani charismatický, ale oni prostě jen nechtěli být sami.

S takovým partnerem pak zplodili děti, ne proto, že by děti sami chtěli, ale proto, že to po nich okolí vyžadovalo. Slýchávali věty typu „je ti 30 a máš nejvyšší čas“ tak dlouho, dokud sami neuvěřili tomu, že to je pro ně jediná možnost.

Podobně jako totalitář vnucuje ostatním lidem, že by měli dělat monotónní a nudnou práci stejně, jako to dělá on, tak „zastánci tradiční rodiny“ vnucují ostatním lidem, že se musí co nejrychleji vdát/oženit a plodit děti.

Byli vychováni k tomu, že to je jediný smysl jejich života, a velmi je dráždí, když si někdo žije svůj život po svém.

LGBT páry pak v jejich očích boří všechny hodnoty, kterým od malička věřili, protože neplodí děti.

Paradoxem je, že v LGBT rodinách jsou adoptované děti častokrát mnohem šťastnější a dostává ve jim mnohem kvalitnější péče než v „tradičních rodinách“, kde se rodiče rozhodli plodit děti jenom proto, že „už byl na to čas“.

Neexistuje žádný racionální důvod, proč stejnopohlavním párům zakazovat manželství. Nás se to totiž netýká a nejsme ani pozváni na jejich svatbu.

Důvody pro zákaz manželství homosexuálů jsou většinou nenávistného charakteru, kdy se snažíme svou nenávistí kompenzovat nějaký svůj vlastní problém, případně se cítíme méněcenní a chceme homosexuálům ukázat svojí nadřazenost, která není ničím odůvodněná.

Současný trend v České republice se ubírá tím směrem, aby homosexuálové směli uzavřít manželství za podmínky, že to nebude manželství, ale bude se to jmenovat jinak.

Tento přístup mi připomíná oddělená pítka pro černochy a bělochy v roce 1950 v Severní Karolíně. Prostě jim to dovolíme, když jinak nedají, ale nepřipravíme se o svůj falešný pocit nadřazenosti a možnost někoho diskriminovat.

Manželství homosexuálních párů jsou čistě záležitostí homosexuálů, která se nás netýká a nemáme žádné morální právo o ní rozhodovat.

Nechme tedy už konečně ve vyspělé Evropě žít lidi po svém a nezasahujme do jejich soukromého života kvůli svým vlastním problémům.

Zdroje:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/10-let-ode-dne-kdy-vaclav-klaus-nenapadne-sebral-pero-a-videl-to-cely-svet-149973

https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3594962-estonsko-uzakonilo-manzelstvi-stejnopohlavnich-paru-brat-se-mohou-od-pristiho-roku

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/uruguay-jako-druha-zeme-latinske-ameriky-povolila-snatky-homosexualu_201304111854_mvydrova

https://vtm.zive.cz/clanky/dalsi-studie-ukazala-ze-deti-homosexualnich-rodicu-jsou-v-pohode/sc-870-a-190379/default.aspx

https://www.forbes.com/sites/roberthart/2023/03/06/kids-raised-by-same-sex-parents-fare-same-as-or-better-than-kids-of-straight-couples-research-finds/

https://www.lidovky.cz/orientace/veda/homosexualita-je-zcasti-dedicna-v-dna-nasli-pet-podobnosti.A141129_123541_ln_veda_hm

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/oddelena-pitka-pro-cerne-a-bile-pripominaji-rasovou-segregaci-v-usa.A101012_162118_zahranicni_ipl