Článek
Po shlédnutí prvních dvou dílů seriálu jsem uveřejnil kritický článek, který na seriálu negativně hodnotil prakticky vše. Byly to herecké výkony většiny protagonistů, nedostatky scénáře, kamera i plochost postav. Tak se totiž seriál na začátku jevil. Jako jedno velké zklamání. Přitom televize Prima rozjela před spuštěním seriálu velkou mediální kampaň, která na seriál lákala, jako kdyby to byl počin desetiletí.
A nebyl jsem zdaleka jediný, kdo seriál kritizoval. Objevovali se informace, které tvrdily, že jde o největší propadák podzimu, některé hlásaly, že jde i o nejhorší český seriál všech dob. Média sledovala i neustálý propad ve sledovanosti a přesun na jiný vysílací čas. Nejvíc kritizována byla za svůj výkon představitelka hlavní ženské role Emma Smetana.
Nicméně jsem ze zvědavosti, jak bude seriál vypadat s přibývajícími díly, u jeho sledování zůstal. Není to hit, to v žádném případě. Kritika ohledně nedostatků scénáře či slabých hereckých výkonů a jednání některých postav byla opodstatněná. Jenže jak se příběh vyvíjel a člověk si na postavy i jejich trochu zvláštní herecké ztvárnění, včetně Emmy Smetana, zvykal, už mu to tolik nelezlo na nervy a z celého seriálu se v podstatě stala taková milá pohádka pro dospělé.
Emma Smetana se rozhodně nedá považovat za herečku. Její výkon rozhodně nebyl herectvím, ale časem člověk musel přiznat, že přestože má její postava Elišky trochu zvláštní intonaci i vyjadřování, Emma Smetana se v její kůži chovala naprosto přirozeně. Stejně jako se chová, pokud někde vystupuje sama za sebe. Byla tedy naprosto sama s sebou. Pokud poznáte nového člověka, který nemá úplně standardní vyjadřování, taky vám chvíli trvá, než si na něj zvyknete. A jakmile si člověk na Emmu jako na Elišku zvykl, přišlo mu, jako by ji znal snad odjakživa. A lásku s jejím princem z jiného století jí snad i přál, dokonce s ní prožíval její velká zklamání z nepovedeného vztahu.
V seriálu rozhodně nešlo o rychlý spád událostí, ani nebyl příběh nikterak napínavý, ale po shlédnutí všech dvanácti epizod musím uznat, že byl jemný, příjemný, přátelský a úsměvný v tom dobrém slova smyslu. Drtivá většina postav se v průběhu příběhu proměnila v kladné hrdiny, těch záporáků tu zase tolik nebylo. Úsměv na tváři zcela jistě dokázala vykouzlit Damiánova vychytralá sestra Eleonora i alchymista Matouš. Princezně Frederice musel každý přát, aby v životě našla dobrodružství a štěstí, po kterém toužila. Dokonce i Damiánův strýc a velký pán Adam byl veskrze kladnou postavou.
Nejvíce však za srdce dokázal chytit příběh Eliščiny zaměstnankyně a kamarádky Jolany a hospodského Honzy, kteří si k sobě po celých dvanáct dílů hledali cestu, až se jim to nakonec povedlo. Jejich lásku jim snad nemohl nikdo nepřát. Byla to nejemotivnější linka seriálu. Dokonce emotivnější než příběh hlavní dvojice.
Říká se, že člověk nemá soudit příběh podle jeho začátku. A to v tomto případě tak trochu platí. Přestože je seriál pojat velice jednoduše a má opravdu mnoho a mnoho nedostatků, výsledný pocit, který vám z něj zůstane, je jemné pohlazení po duši. A to je v dnešní době něco, co se tak často nevidí.
