Článek
Židovská zahrada byl druhý nejstarší židovský hřbitov v Praze. Byl založen již v polovině 13. století a řadil se tak k nejstarším židovských pohřebištím v Evropě. Navíc byla jeho rozloha na tehdejší dobu ojedinělá a rozkládal se pod velkou částí centra našeho hlavního města. Dnes bychom jej na mapě ale hledali marně. Už bohužel neexistuje. Kde ale stával? Tam, kde se dnes běžně v centru města procházíme a přitom vůbec netušíme, že možná právě pod našimi nohami se nachází kosterní pozůstatky stovek, možná i tisíců Židů.
Na tomto hřbitově se pohřbívalo od jeho založení až do druhé poloviny 15. století. Ví se, že zabíral prostor ulic a domů v okolí Spálené, Jungmannovy, Lazarské a Purkyňovy ulice. Najít jsme ho tedy mohli v těsném sousedství dnešního Václavského náměstí. Jeho hranice se dle získaných informací nacházela v místech dnešního obchodního centra Quadrio na rohu ulic Spálená a Národní.
Po roce 1478 byl příkazem Vladislava Jagellonského tento hřbitov zrušen a příčně rozdělen Vladislavovou ulicí. Nejprve tak vznikly dvě samostatné části tohoto hřbitova. V té době už se zde ale nepohřbívalo. Pak docházelo k rušení hrobů, aby se uvolnilo místo pro rychle se rozšiřující Prahu. Během pár let byl vydlážděn a zastavěn.
Informace o něm se na dlouhá staletí ztratily. Nikdo nevěděl, kde přesně se nacházel, mnoho lidí na jeho existenci zapomnělo zcela. Teprve na začátku 20. století bylo při stavbách domů v této lokalitě objeveno několik prvních kosterních pozůstatků, ale nálezu se nepřikládal žádný větší význam. Nikdo si nespojil, že by kostry mohly nějakým způsobem souviset s místem, kde se tu před mnoha sty lety nacházel hřbitov. Nálezy kosterních pozůstatků při stavbě domů nebyly totiž v Praze ničím výjimečným.
Dvůr České pojišťovny nad podzemními garážemi, kde bývala Židovská zahrada
Až při stavbě metra na konci 70. let byly při bourání domů objeveny další židovské hroby. Komunistický režim však nebyl k těmto místům posledního odpočinku milosrdný. To ostatně dokazuje i zacházení s židovskými náhrobky při stavbě Žižkovského vysílače a Mahlerových sadů v místě starého žižkovského hřbitova, kdy byly židovské hroby ničeny a náhrobky spolu s pozůstatky odváženy na skládku.
Zpět ale k naší Židovské zahradě. V roce 1997 přišla Česká pojišťovna s plánem vybudovat podzemní parkoviště pod částí Vladislavovy ulice a přilehlými domy. Aby však takový plán mohla realizovat, musel se nejprve provést archeologický výzkum. Praha v průběhu staletí zvyšovala svůj terén, proto se prakticky pod každou komunikací mohl teoreticky nacházet vzácný archeologický objev. A skutečně. Při archeologickém průzkumu bylo objeveno na 400 hrobů a dalších kosterních pozůstatků.
Bohužel však nemohl být archeologický výzkum dokončen. Židovská komunita požadovala, aby hroby nebyly archeology při průzkumu narušovány. Nekompromisní přístup o nedotknutelnosti ostatků tak archeologický výzkum zcela zastavil. Nikdy se už tak nedozvíme, kolik hrobů mohlo kdysi na Židovské zahradě být ani si neuděláme lepší představu o její rozloze a vzhledu. Respektujeme tím však místo posledního odpočinku mnoha občanů židovské komunity.
Tento podzemní prostor, ve kterém se nachází řada židovských hrobů, je od té doby zapsán jako kulturní památka. Bohužel však bez jakéhokoli přístupu pro veřejnost. Nemůžeme si tak prohlédnout ani hroby, které byly výzkumem objeveny.
Pro připomenutí toho, že zde kdysi bylo pohřebiště a že pod kolemjdoucími odpočívají mrtví, byl zde roku 2016 odhalen památník připomínající toto místo. Najdeme ho na rohu ulice Vladislavova a Purkyňova.
Zkuste být někdy pozornější, až půjdeme kolem něj, a přečtěte si, co na něm stojí.
