Článek
Dnešní mládež poznamenaná dobou covidu a lockdownu je zcela odlišná od předchozích dětí. Během uzavírky škol byla totiž zbořena jejich hlavní doktrína. Do školy přece byla povinnost chodit. Kdo nešel, měl velký problém. Ale pak přišel covid a všichni zůstali doma po dlouhé měsíce. Online vyučování bylo sice nutností, u které ale nebylo třeba dávat pozor nebo se učit. A to poznamenalo už tak diametrálně odlišnou dospívající generaci tím, že vlastně nic nemusí a vůbec nic se nestane.
České děti už nějakou dobu neprojevují zájem o dění kolem sebe, je jim to prostě jedno. Nezajímá je svět, historie lidstva, ani příroda kolem nich. Dělají zkrátka jen to, co je baví, aniž by měly byť jen ten nejzákladnější přehled. Tráví hodiny denně na mobilních telefonech a tabletech, s přáteli komunikují přes sociální sítě. Často si ani neváží toho, co mají a co dostanou. Něco si totiž strašně moc přejí, ale jakmile to mají, zajímá je to jen chvíli. Pak to odhodí a už se soustředí zase na něco jiného. Konzumní společnost je naprosto pohltila.
Co je ale nejhorší, je to, že tyto děti si myslí, že si mohou dovolit cokoliv a že jim všechno projde. Protože právě ony jsou přece ty nejlepší a nejúžasnější, i když tomu mnohdy neodpovídá ani jejich hodnocení ve škole, ani skutečné dovednosti. Ale mohou za to pouze tyto děti? Nebo je vina i někde jinde?
Z velké části za to mohou jejich rodiče. Generace, která má dnes vlastní děti v dospívajícím věku, totiž beré své potomky jako něco jedinečného, kolem čeho se točí celý svět. Mnoho rodičů není schopno si přiznat, že nemá doma zrovna nejbystřejšího syna nebo dceru. Pro ně jsou jejich děti naprosto geniální a nikdy nedělají chyby. Když se takové děti dostanou do problémů, rodiče vždy hledají viníka, na kterého by mohli neúspěch svých dětí svést. A u dětí školou povinných to často bývá učitel.
Za mých mladých let to bylo zcela naopak. Když jsem dostal z nějakého předmětu pětku, tak jsem byl doma za nezodpovědného floutka, který se na to prostě vykašlal a nenaučil se to. Tahle možnost je dnes ale zcela mimo mísu. Pokud dítě přinese ze školy špatnou známku, pak je to většinou chyba učitele. Rodiče totiž věří tomu, co jim jejich geniální děti nakukají. Takže selhal učitel. Buď připravil test, do kterého zahrnul, co ještě nebrali, nebo co nebylo výslovně uvedeno, že v testu bude, mohl také neoznámit konání testu s dostatečným předstihem, aby se na něj mohly děti připravit.
Když se to opakuje, může to vygradovat až do situace, kdy bude rodič tvrdit, že učitel si na jejich potomka zasedl. Právě proto jejich syn nebo dcera nosí domů samé pětky. Jinak je to přeci chytré a nadané dítě. Já jen čekám, kdy učitelům s takovými rodiči dojde trpělivost.
Aniž by si to rodiče uvědomovali, vychovávají totiž tímto způsobem ze svých dětí slušně řečeno spratky, kteří budou jejich výchovou poznamenáni na celý život. Budou mít představu o tom, jak jsou jedineční, a když pak vpadnou do samostatného dospělého života, velmi rychle si přinejmenším natlučou nos. Jenže to už možná bude pozdě.
U těch, které letos končily základní školu a dělaly přijímací zkoušky na střední školy, se to už jasně ukázalo. Neúspěch a zklamání. Nic jiného se ani nedalo očekávat. A na vině jsou podle rodičů ti, co takový test připravovali. Skvělý příklad a shrnutí toho, co jsem vám chtěl sdělit ve svém článku.
