Článek
Máme za sebou jednotné přijímací zkoušky na střední školy, jejichž podobu včetně všech testových úloh vytváří příspěvková organizace ministerstva školství a tělovýchovy Cermat. Ta je v rámci jednotných přijímacích zkoušek připravuje již několik let. Letos se ale vyrojila řada názorů, zejména z řad rodičů. Děti prostě přijímací zkoušky nezvládly. Ale co za tím stojí?
Rodiče na přijímacích zkouškách kritizovali zejména nesrozumitelnost zadání, náročnost testových úloh i testovaná témata, která podle nich děti mnohdy ani ve škole nebraly. Jak by ale něco takového mohl Cermat dopustit? Testovat žáky z něčeho, co nebrali? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. A každý má svou pravdu.
Cermat má pravdu v tom, že děti nezkoušel z ničeho, co by neměli znát. Existují totiž učební osnovy, kterých by se školy měly držet a podle kterých by měly ve výuce svých žáků postupovat. Je však diametrální rozdíl v přístupu k dětem v městských školách oproti maloměstským či vesnickým školám. Nelze jednoznačně říci, že rodinnější přístup k dětem na malých školách je chybou, ale v žádném případě nelze přeci tolerovat to, že absolvent takové školy nebude splňovat nároky na takového žáka kladené. Škola s ním i v takovém případě musí projít vše, co je dáno osnovami. Žadné výjimky přece nemohou existovat.
Rodiče tak zase mají pravdu v tom, že Cermat zkoušel některé žáky z toho, co ani ve škole nebrali. Ano, nebrali, ale brát měli. Za to však nemůže Cermat. Z celého tohoto boje může vyjít pouze jeden poražený. A to škola. Prvním viníkem je tak škola.
Svůj podíl na neúspěchu dětí má samozřejmě i doba, ve které žijeme. Začalo to v roce 2020 dobou covidu, kdy děti mnoho měsíců nechodily do školy a zameškávaly tak čas, který byl pro jejich studium kruciální. Ani online vyučování či distanční výuka, které se v průběhu pandemie postupně ujaly, nemohly tuto nemožnost věnovat se škole naplno nahradit. U online vyučování děti dle tvrzení rodičů někdy i spaly nebo hrály počítačové hry. Když se situace konečně uklidnila, přišla válka na Ukrajině a s ní spojený migrační proud uprchlíků do naší země. I těmito věcmi byla většina žáků značně ovlivněna. Viníkem je tak i doba.
V době, kdy se všechno zdražuje, od jídla až po energie, rodinám klesá životní standard, neboť jejich reálné mzdy jsou často nižší, než jaké byli do té doby zvyklí. To znamená, že si toho za své peníze nemohou tolik koupit a jejich finance rychle ztrácejí hodnotu. Životní standard tak může klesnout i dětem. Mnoho rodičů to kompenzuje tím, že více pracuje a na děti nemá čas. Jiní rodiče zase své děti k učení nemotivují, nevedou je k tomu, aby měly o něco zájem. Nechávají je žít svým vlastním, často virtuálním, životem. Na vině jsou tak i rodiče.
Nezpochybnitelným viníkem, který se na výsledcích přijímacích zkoušek výrazně podílí, jsou samozřejmě i děti. Žijí svými mobily, tablety, herními konzolemi. Pomalu mizí respekt ke všem autoritám, normám i hodnotám. O učení není zájem. Ale těžko za to vinit právě děti. Vždyť formování jejich povahy a osobnosti je naším úkolem. Úkolem, ve kterém už několik let drasticky selháváme. I na nás totiž působí ty okolní vlivy, které s sebou nese doba pandemických uzavírek, válečných konfliktů na území Evropy i ekonomických, energetických a potravinových krizí.
Neúspěch dětí je jen logickým vyústěním toho, v jaké době žijeme, jaká je úroveň školství v Česku, jak rodiče motivují a formují své děti a jak jsou tyto děti formovány a motivovány. Je to zkrátka vina nás všech.
