Článek
Bazilika Sacré Couer, která dominuje Montmartru, je pařížskou perlou. Jde o jednu z nejkrásnějších pařížských staveb, která se vypíná v nejkrásnější čtvrti hlavního města Francie. Klid u ní ale nenajdete. Stále se to tam hemží turisty. Dostat se k ní navíc nemusí být úplně snadné. Pěšky je to pro fyzicky zdatnější. Půjdete totiž hodně do kopce a zdoláte přitom desítky schodů. Nebo se můžete svézt lanovkou. To je o mnoho pohodlnější, ale neužijete si u toho měnící se výhledy na krásnou Paříž.
Přestože si bez této stavby neumíme Paříž představit, jedná se o poměrně novou stavbu, jejíž základní kámen byl položen až ke konci 19. století, konkrétně v roce 1875. V Praze už tou dobou ale vznikalo naše vlastní Sacré Coeur, a to jen nedaleko dnešního obchodního centra Nový Smíchov.
Sacré Coeur znamená v překladu Srdce Ježíšovo. Areál kláštera v Praze vznikl již v roce 1872. Kromě běžných prostor, kterými kláštery disponují, tu byl také penzionát a vzdělávací ústav pro výchovu dívek ze šlechtických rodin. Hojně se tu vyučovaly jazyky, mezi nimiž byla i francouzština. Možná právě proto odkaz na Sacré Coeur.
Klášter je komplex poměrně moderních budov, které bychom za náboženský stánek na první pohled nepovažovali. Tomuto areálu však vévodí kostel stejného jména překládaný jako kostel Nejsvětějšího srdce Páně. Je postaven ve stylu novogotiky a na první pohled vás zaujme jeho čtyřboká romantizující věž. Stavět se začal v roce 1882 a dostaven byl o dva roky později. Jde o vskutku romanticky působící kostel. Na první pohled však kolemjdoucí na Holečkově ulici, kde jej najdete, příliš nezaujme. O to krásnější má ale interiéry.
Pařížská bazilika Sacré Coeur je zevnitř úchvatná. Pražský kostel stejného jména si s krásou interiéru ale v ničem nezadá. Celý vnitřek kostela je zdoben nástěnnými malbami ve stylu beuronské benediktinské školy.
Přestože je celý areál včetně kostela chráněnou kulturní památkou ve velmi dobrém stavu, jen tak se do jeho útrob nepodíváte. Po zrušení kláštera byl kostel odsvěcen, ale ještě tu nějaký čas fungovalo Ministerstvo pošt a telegrafů, později i Poštovní muzeum, od konce 20. století je v soukromém vlastnictví.
Dříve bylo možné interiéry kostela navštívit při příležitosti akce Dny evropského dědictví. Nějaký čas dokonce sloužil jako noční klub, kde se pořádaly zábavy pro mladé. Dnes je prakticky nemožné jej navštívit mimo soukromé akce, jako jsou například svatby. Pro tyto účely je totiž možné si kostel pronajmout.
Pokud by se naskytla možnost a vy mohli tento kostel navštívit, určitě neváhejte, jedná se o zcela unikátní prostory, které nemají v naší republice obdoby. Je škoda, že je není možné navštívit alespoň jednou za čas při příležitosti různých kulturních akcí, jako tomu bylo dříve. Je to totiž něco jedinečného v srdci Prahy na místě, kde byste to rozhodně nečekali.
Navštívit ale můžete klášter sv. Gabriela prakticky hned naproti tomuto areálu. A tam na vás čeká také vskutku jedinečná podívaná.