Článek
Mnichovská dohoda vstoupila do českých dějin jako jedna z největších zrad našeho národa. Bylo to ještě před válkou a přesto se nacistické Německo dohodlo s Francií, Itálií a Velkou Británií bez přítomnosti zástupců naší země na postoupení našeho pohraničního území německé říši. Naši „spojenci“ tak ukázali Hitlerovi, že Evropa není jednotná a že bude mít při jejím dobýváním volnou ruku.
Získání pohraničních území, ve kterých žilo mnoho Němců, ale nacistickému vůdci nestačilo. O pár měsíců později přijela německá vojska na naše území a začala šest let dlouhá okupace, během které se název našeho státu změnil na Protektorát Čechy a Morava. A právě tehdy nám největší ránu zasadili naši krajané, kteří měli být našimi hlavními spojenci. Slováci.
Vše začalo právě Mnichovskou dohodou. Na Slovensku už delší dobu sílily extrémistické názory spojené se snahou o slovenskou autonomii. Během první i druhé republiky šlo ale pouze o snahy, které nedošly naplnění. Rozčarování z Mnichovské dohody bylo ale příliš silné, a tak slovenské strany požadovaly autonomii v rámci společného státu, kterou v říjnu 1938 schválila i česká vláda. Moc na Slovensku se dostala do rukou Hlinkovi slovenské ľudové strany pod vedením Jozefa Tisa, která uplatňovala autoritářský režim, při němž docházelo k porušování základních lidských práv a svobod. Demokracie byla rázem tatam.
Zmanipulované volby, nesnášenlivost vůči Židům i Čechům, to vše spělo k jedinému výsledku. Rozpadu společného státu. Přestože Tiso při návštěvě Berlína nejprve Hitlerovo naléhání o vyhlášení samostatného Slovenského státu akceptovat nechtěl, nakonec povolil. Den před obsazením naší země nacisty, tedy 14. března 1939, byl vyhlášen Slovenský stát, někdy také označovaný jako Slovenská republika.
Slovensko se stalo spojencem nacistického Německa a bojů za války se účastnilo na jeho straně. Hlinkova strana v čele s Tisem byla u moci a perzekuce Židů byly na denním pořádku. Režim, který na Slovensku vládl, byl podobně krutý jako ten nacistický. Cílem strany se stalo vyvezení většiny Židů žijících na území nově vzniklého státu do Německa, kde pak byli tito lidé umisťováni do koncentračních táborů, v nichž umírali tisíce z nich.
Na konci války Slováci porážce vzdorovali. Už 3. května ale byla Slovenská republika dobyta vojsky SSSR. Vláda sice uprchla, ale o pár dní později kapitulovala. Avšak na základě právní kontinuity Československé republiky bylo po válce rozhodnuto, že Slovenský stát nikdy neexistoval a hranice byly obnoveny na základě předmnichovského stavu. Prakticky se tak Československo stalo státem, který měl právo rozhodovat na základe svrchovanosti na území Slovenska.
Zpracováno na základě:
