Článek
Na přelomu 16. a 17. století prožívala Praha zlatý věk. Císař Rudolf II. sem přesídlil z Vídně a učinil tak Prahu hlavou celého rakouského císařství. Jeho motivem k přesídlení však nebyly politické důvody, nýbrž fakt, že Praha byla v té době označována za magické místo. A kde jinde provádět alchymistické pokusy než v nejmagičtějším městě Evropy.
Mnoho alchymistů té doby se sjelo do Prahy, aby plnilo císařovo přání, bádali a snažili se vyrobit takzvaný elixír mládí, který by císaři zajistil věčný život. Zdá se to trochu přitažené za vlasy, ale Rudolf II. tomu skutečně věřil. Pseudověda zvaná alchymie tehdy lákala i největší učence té doby, jako byl například pražský rabín Löw, který se snažil její poznatky propojit s mystickou naukou Židů.
Císař Rudolf II. byl schopný financovat nákladné alchymistické výzkumy. V Praze nechal dokonce zřídit tajnou alchymistickou laboratoř, která byla jen náhodou objevena ve 21. století, když se na pražském Starém Městě kvůli záplavám propadlo dláždění.
Jenže příslib finančních prostředků, aniž by na konci celého výzkumu musel být nějaký hmatatelný výsledek, lákal i mnoho podvodníků, kteří se na císařově naivitě chtěli jen obohatit. Možná mezi ně patři i Edward Kelley. Tento samozvaný alchymista a mág sem přišel z Anglie nebo Irska. Snažil se vetřít do císařovy přízně. Rudolf II. k němu byl velmi štědrý, dokonce mu udělil rytířský titul. Už na konci 16. století vlastnil v Praze několik domů včetně pověstného Faustova domu. Tento alchymista byl velmi kontroverzní postavou už ve své době. Připisoval si totiž nadpřirozené schopnosti, mezi které patřilo například to, že dokázal mluvit s anděly.
Jenže Edward Kelley stále nebyl schopen císaři dát to, co žádal. Rudolfovi pomalu začala docházet trpělivost, a tak nechal Kelleyho zatknout. Nejdříve byl vězněn na Křivoklátu, později pak na hradě Hněvín v Mostě. A právě tam se mu stalo něco zvláštního, nebo to alespoň popisuje ve svém díle.
Tvrdí v něm, že v žaláři zemřel, ale díky své tinktuře vstal již druhý den z mrtvých. Opustil Česko a již se nikdy nevrátil. Oficiálně ale zemřel Kelley právě v tomto žaláři v roce 1597. Jenže jeho hrob nebyl nikdy nalezen, a tak to vede historiky k zamyšlení, jak to s tím alchymistou mohlo být. Že by vstal z mrtvých je verze, se kterou se samozřejmě nepracuje. Ale předpokládá se, že jako učenci té doby se mu mohlo do rukou dostat dílo Williama Shakespeare.
Možná se Kelley inspiroval v díle Romeo a Julie a připravil si tinkturu, po které vypadal jako mrtvý. Když účinek tohoto dočasného preparátu vyprchal, bylo jeho tělo nestřežené. Mohl toho tedy využít a z hradu utéci. Do jaké míry je ale tato teorie pravděpodobná, se historici neodvažují hádat. Jeho dílo, ve kterém píše o svém zmrtvýchvstání, by pak ale alespoň trochu dávalo smysl.
Pro svět se ale žádné předstírané úmrtí neudálo a Edward Kelley toho dne na hradě Hněvín zemřel. A s ním i jedna velká kapitola alchymie na dvoře císaře Rudolfa II.
Zpracováno na základě:
