Článek
Naši starší spoluobčané, kterým se říká senioři, někdy také důchodci, skutečně navštěvují slevové akce v českých supermarketech ve velkém. Berou totiž mnohdy jen vyměřený důchod, který je daleko nižší než mzda, na kterou byli za svého pracovního života zvyklí. Snaží se proto ušetřit každou korunu, aby vyžili a aby mohli něco koupit svým vnoučatům či s nimi někam vyrazit. Dost často takoví senioři navštěvují všechny slevové akce každý týden a v každém supermarketu. A proč by ne? Jsou přeci v důchodu. A pokud nemají nic lepšího na práci, je to možnost, jak se zabaví, podívají se mezi lidi, přijdou na jiné myšlenky, třeba i někoho potkají. Je to pro ně pohyb, a to je jednoznačně dobře. Komu vadí senioři v obchodech, ten asi racionálně nepřemýšlí. Vždyť jsou to taky lidé. Vadí nám snad v obchodě třeba děti?
Přirovnání, že důchodci o holi sotva chodí, ale jakmile je v obchodě slevová akce, hůl zahodí a do obchodu běží sprintem, je až nemístné. Každý senior jde do obchodu svým tempem, takovým, jaké mu jeho zdravotní stav dovolí. A že v obchodě vozíkem občas zatarasí uličku, je sice pravda, ale není přeci problém je obejít, nebo je slušně požádat, aby vám uhnuli. Máme přece ústa a za slušnost nic neplatíme.
Existují samozřejmě i agresivní důchodci. To je bezesporu. Takový senior může být zahořklý ze svého nepovedeného života, z ran, které mu uštědřil život, nebo z nezájmu dětí a vnoučat, které se k němu otočily zády, z nemoci, která ho trápí. Může to být cokoliv. Nikdy nevíme, co takového člověka k jeho chování vede, proto bychom jej neměli odsuzovat. Vždyť kolik agresivních lidí najdeme mezi mladými nebo lidmi středního věku. A odsuzuje za to někdo celou věkovou skupinu?
Pokud se takto budeme k našim starším spoluobčanům chovat, jednou se nám to vrátí jako bumerang. Nikdo totiž nemládne. A i my budeme jednou staří, ač se to třeba dnes zdá neuvěřitelné. Někdo si pak bude dělat legraci z nás a bude nás urážet. Nebo si někdo bude dělat legraci z našich rodičů, až zestárnou, protože to, že to jsou naši rodiče, bude každému úplně jedno. Pro ostatní to budou prostě jen senioři. Lidi, kteří už tu mezi námi nemají co dělat. Toho chceme docílit?
Senioři vždy byli, jsou a také vždycky budou součástí každé společnosti. A je jedno, jestli to nejdříve budou naši prarodiče, za pár let naši rodiče a pak i my. Za mnoho let dokonce i naše děti a naše vnoučata. Podstata ale bude vždy stejná. Důchodci nejsou lidé, kteří už dosloužili a čeká se na to, až zemřou. Jsou to lidé, kteří celý život tvrdě dřeli, starali se o nás, o své děti, o svá vnoučata, vychovali nás a připravili nás na život. Důchod není část života, kdy by tito lidé měli být zavření doma a nevycházet ze svých bytů či domů. Měli by si život začít užívat, tak jak do té doby nemohli. Bez starostí a bez závazků. Je to totiž jejich zasloužený odpočinek.
Mělo by jim stále zůstat právo podílet se na rozhodování o státu ve formě hlasování ve volbách. Byla a je to přeci země, kterou pro nás vybudovali a na kterou dřeli. Kdo si myslí, že by se volební právo mělo důchodcům odebrat, ten nemůže smýšlet racionálně. To, že má člověk jiný názor než ten druhý, zaručuje ve státě rovnováhu. Není to důvod ho úplně odepsat.
Chovejme se k našim seniorům, důchodcům či starým lidem s úctou, pomáhejme jim tak, jak oni celý život pomáhali nám. Nebuďme tak krátkozrací a nepřipravujme se o poklidné stáří.
Zpracováno na základě vlastní zkušenosti.
