Článek
Mládí se rádo povyšuje nad stáří. A zejména dnešní doba tomu nahrává. Tím, že došlo k rozvolnění velkých rodin, společnost se industrializovala, tak se dnes zdají být staří lidé přebyteční. Co přebyteční, nahlíží se na ně jako na element, který je jen příjemce péče a vysává státní rozpočet. Na tuhle kulturní válku spojenou se stereotypy skočil Martin Skácel, autor článku Když se senioři promění v bojovníky. Válka o vejce v akci. Jednalo se o další z řady textů, který veřejně ponižuje důchodce a blíží se ageismu (proces stereotypizování a diskriminace jednotlivců či skupiny lidí na základě jejich věku.)
Ve zkratce, účelem pamfletu bylo popsat seniory jako někoho, kdo je akční a rychlý, aby ulovil svou kořist, v tomto případě zlevněná vejce v Kauflandu. Pominu, že text je „slepeninou“ různých komentářů, které se objevují na sociálních sítích a půjdu od formy k obsahu.
Dědeček a babička, ujídají nám chlebíčka
Snahou o senzacechtivost se jen podporují stereotypy a předsudky typu „důchodci nám zabírají místo v MHD,“ „důchodci jsou lovci slev“ nebo „důchodci přece mají na všechno dost času, tak proč by měli spěchat a nemohli by dát ostatním přednost“ a samozřejmě to nejčastější „na seniory doplácíme,“ za komunistů se také říkalo „dědeček a babička nám ujídají chlebíčka“.
Senioři dnes žijí s průměrným důchodem 20 000 korun, což u někoho může vyvolávat neopodstatněnou závist. Statisíce důchodců vyjde každý měsíc s penězi jen taktak, případně jim důchod ani nepokryje životní náklady a my se jim budeme smát, že si kupují vajíčka ve slevě? Oproti starým lidem máme my pracující v průměru dvojnásobný příjem a kdo s penězi nevyjde, má možnost si najít třeba ještě přivýdělek. To řada starých lidí kvůli svému zdravotnímu stavu nemá. Moje 84letá máma má důchod 12 000 korun. Logicky si bedlivě hlídá ceny a žije skromně. Což by jí nevadilo, ale když k ní přistupují jako k někomu, kdo jen chodí s nataženou rukou a při nákupu odhodí své invalidní hole a běží „lovit“, to v ní jednoduše vzbuzuje smutek. Což má své důsledky, protože akceptuje-li senior představu sama sebe jako méněcenného, bude více upadat.
Staří lidé jsou snadným cílem, a proto jsou pro část společnosti nejlepším objektem, kam si projektovat frustraci. V případě zmíněného textu se asi nejedná o frustraci, jako spíš o snahu přilákat čtenáře. Úkolem novináře je rozkrývat souvislostí, hledat pravdu, případně vyjádřit svůj názor. Ne ponižovat tu část společnosti, která se může hůře bránit, jen za účelem zvýšení čtenosti textu. Stáří je něco, co čeká většinu z nás. A poslední, co bychom chtěli slyšet, jsou ponižující výroky kvůli věku.
Absolutní hodnota mládí
„Stáří se bohu nepovedlo,“ zní jeden citát a není divu. Řada lidí se potýkám s úbytkem duševních i tělesných sil, pohřbívají své nejbližší a do toho tu je polarizace naší společnosti, kdy stáří opravdu nefandíme. Problémem je právě i značný vliv médií, která se díky šíření pokřiveného odrazu reality podílí na konstruování a dalšího rozšiřování stereotypů a mýtů o stáří. A zejména ti, co nemají se starými lidmi zkušenost, budou takovým mýtům podléhat a vytvoří si obraz „dementního, inkontinentního, osamělého a závislého staříka“ jako typického seniora. Ale tato skupina lidí je obrovsky heterogenní a nelze se dopouštět generalizací.
V současné společnosti se mládí se stalo absolutní hodnotu a se starými se nepočítá, pokud nejsou zrovna terčem vtipů. V dávnějších dobách mohli staří lidé uplatnit svoji zralost a zkušenosti vůči mladším generacím, v době rozmachu informačních technologií zůstává část z nich pozadu a mimo dění. A mládí má nad nimi převahu. Místo v rodině končí v pečovatelských domech nebo nemocnicích, kde sami umírají. Když jsem byla na stáži v pečovatelském domě, potvrdilo se mi, že právě pocit „přebytečnosti“ je pro ně to nejtíživější. Pokud má mít stáří nějaký smysl, nelze důchodce jen tak segregovat.
Zdroj: autorský text, přednáška Psychoterapeutická fakulta: Podpůrný pohled na stáří
