Článek
Jsem programátor, člověk, který miluje přesnost, čísla a hlavně termíny. Když jde o ostatní. Klient nedodal podklady včas? Následuje email s předmětem „URGENTNÍ“. Kolega nesplnil deadline? Okamžitě eskalace na management.
Task #1: Příprava
Včera jsem se rozhodl připravit večeři. Moje žena neustále tvrdí, že vaření není složité. Klasický případ podhodnocení komplexity projektu nezkušeným klientem.
Vybral jsem recept na rizoto, který obsahoval přesné hodnoty, minimální počet zavádějících či nepřesných instrukcí. Žádné „špetky“ nebo „trocha“. Ty jsem okamžitě přepracoval na měřitelné jednotky. Špetka = 0,4 g. Trocha oleje = 7,5 ml. Mírný plamen = 127 °C dle infračerveného teploměru.
Task #2: Exekuce
Stopky spuštěny. Recept tvrdil, že příprava zabere 45 minut. Klasický nereálný odhad, jako když obchodníci slibují „jednoduchý web do pátku“.
Instrukcí „restujte cibuli 3 minuty“ jsem se držel s přesností na sekundu. Při pokynech jako „vařte, dokud rýže nezměkne“ jsem vytvořil testovací proces: vzorek odebrán každou druhou minutu, testovací metodika stanovena.
Největší výzva? Vágní termíny. „Přidejte podle chuti“ - nefunkční požadavek. Podle JAKÉ chuti? Je potřeba definovat standard! Provedl jsem rešerši 27 podobných receptů a vypočítal průměrnou hodnotu.
Velkolepé odhalení
Po 3 hodinách a 42 minutách bylo rizoto konečně hotovo. Dokonalé. Servírovat ho budu na předehřáté talíře jen co manželka dorazí domů.
Když jsem uslyšel klíče v zámku, srdce mi poskočilo. Konečně! Moje žena ocení mou kulinářskou genialitu! Přivítal jsem ji ve dveřích s nadšením pětiletého dítěte. „Mám pro tebe překvapení! Uvařil jsem večeři!“ oznámil jsem hrdě a vedl ji do kuchyně.
Jenže místo obdivných vzdechů následovalo ohlušující ticho. Její oči přejížděly od hory nádobí k rozstříkanému vývaru na stěnách, od oleje na podlaze k mastnému nádobí ve dřezu. Výraz v jejím obličeji se měnil z překvapení přes zděšení až k něčemu, co znám z porad, když oznamuji, že jednoduchá funkce zabere dva týdny.
„Takhle vypadá kuchyň po JEDNOM jídle?“ zeptala se tiše. Rychle jsem ji posadil ke stolu, než si všimne, že jsem použil i její oblíbené nože.. všechny. „Počkej, až ochutnáš moje rizoto!“ vykřikl jsem nadšeně. Ale to už začala mechanicky uklízet, jako v transu.
„Co děláš? Vždyť ti jdu servírovat večeři!“ nechápal jsem. „Nějak mi přešla chuť,“ odpověděla suše, když házela do myčky pátou misku.
Zoufale jsem jí vysvětloval, jak jsem dodržel každý krok receptu. Jak jsem vážil každou ingredienci. Jak jsem měřil teplotu. Ale ona jen dál mechanicky uklízela, mumlajíc něco o tom, že příště radši objedná pizzu.
Nechápu, kde se stala chyba. Vždyť jsem dodržel recept naprosto přesně!
// TODO: Naučit se umýt nádobí během vaření, zjevně kritická funkcionalita nehledě na výsledku pokrmu.
