Článek
Zahradní skleník ruské značky Volya LLC má odolnou konstrukci a je nenáročný na montáž. Tolik úvodní slova návodu na sestavení tohoto polykarbonátového zázraku z východu. Koupi skleníku předcházela v naší rodině chvílemi velmi vzrušená debata na téma, kdo se o to, prosím tě, bude starat?
Když jsme pořešili tyto počáteční nesrovnalosti a jemný nesoulad, přistoupili jsme k výběru typu skleníku. V našich téměř horských podmínkách nám přišla zajímavá deklarovaná odolnost vůči povětrnostním podmínkám, včetně zatížení sněhem. Po dlouhém zvažování to tedy vyhrál polykarbonátový skleník se skvělou propustností světla. A jak se dušoval výrobce: s odolnou konstrukcí a NENÁROČNÝ NA MONTÁŽ.
Moc by mě zajímalo, co si pod touto douškou výrobce představuje a jak by v jeho podání vypadal skleník náročný na sestavení. Ten už by byl zřejmě daleko za horizontem našich možností.
Po objednávce skleník do týdne dorazil, my jsme složili všechny součástky a komponenty na naší zahradě a natěšení jsme se pustili do přípravných prací. Pociťovali jsme vzrušení z představy, že už je to tady, že se na to o víkendu vrhneme a že náš dlouho očekávaný rodinný přírůstek bude brzy stát a my se letos potěšíme úrodou bio eko zeleniny.
V sobotu ráno jsme rozložili díly konstrukce a vrhli se do sáčků se šroubky a maticemi. Při pohledu na všech několik set dílů nás trochu přešla laškovná a slavnostní nálada, ve které se náš den od rána nesl.
Připravili jsme si svislé podpěry, hlavní nosné oblouky, podélné výztuhy, čelní rámy, dveře a ventilační okénka. Snažili jsme se rozklíčovat spojovací materiál a naivně jsme si mysleli, že nám v tom bude nápomocný přiložený návod.
Což, jak jsme záhy zjistili, byla rozhodně naivní představa. Většina informací se ztratila v překladu z ruštiny do češtiny na úrovni někde mezi třetí a čtvrtou třídou. Kromě povzbudivého úvodu, kdy nás autoři vyzývali, abychom si vyhradili JEDEN VÍKEND, pozvali DVA AŽ TŘI KAMARÁDY a hlavně nezapomněli na DOBROU NÁLADU, nám byl víceméně k ničemu.
Pustili jsme se tedy do montáže pomocí intuice a jednoho obrázku o velikosti 6× 4cm jako předlohy.
Stálo nás to hodně úsilí, o dobrou náladu jsme přišli už během prvního odpoledne. Několikrát jsme celý skleník předělávali, doba montáže nakonec zabrala několik týdnů a lidí se okolo motalo rozhodně víc, než uváděl výrobce. Několikanásobně víc. Později nám pak už radili i náhodní kolemjdoucí. Síly, chuť i nadšení nakonec opouštěly i ty největší optimisty z nás. Do toho se k nám vrátila paní zima a tak skleník stál hotový a krásný na naší zahradě až skoro po dvou měsících.
První pěstitelská sezóna byla vzrušující, každé ráno jsem se běžela podívat, jak sazeničky přes noc vyrostly. Fotila jsem všechny kousky zeleniny ve všech stádiích zrání a růstu. Tyto fotky jsem posílala celé rodině a obtěžovala jimi i kolegyně v práci. Sjížděla jsem pěstitelská videa na YouTube a hledala v archivu rady Přemka Podlahy. Sklízení první úrody v němém údivu sledovalo široké příbuzenstvo, které jsem na tuto výjimečnou událost sezvala. Pokud jsem ten rok podávala k jídlu MNOU vypěstovanou zeleninu, nezapomínala jsem nikdy dodat, že to není OBYČEJNÁ zelenina, že tahle je DOMÁCÍ.
Samozřejmě, že se ne všechno během let povedlo. Zažila jsem postupně plíseň i přemnožení škůdců. Nevhodnou zálivku i vysokou vlhkost. Ale všechno jsme překonali a skleník se postupně stal běžnou součástí naší rodiny.
Roky se z pěstování a péče o skleník přeci jen stala rutina. Stále mě naplňuje radostí každé rajče a každá okurka. Také jsem se odvážila trochu experimentovat a chodím letos okukovat zatím malý nesmělý meloun. Vyfotila jsem ho rodině zatím jen jednou.
A co z toho všeho plyne? Pokud se nerozvedete u stavby skleníku, zvládnete už jakoukoliv životní výzvu.
Jděte do toho!
Skleník vás vnitřně posílí.
Vás i celou vaši rodinu.
Pokud vás povídky baví, dejte srdíčko a odběr (sledování).
